Také jsem dostal možnost vyzkoušet
nového Tusíka a hodně mě to zajímalo. Nejnovější generace vzbudila vyvolala rozruch díky výrazně změněnému designu a lákalo mě vyzkoušet si tohle vozidlo na vlastní oči, zadek a ruce. Komplexní popis
auta už v plné míře zvládl přede mnou Mr. Hyundai, proto už se nebudu zbytečně opakovat. Spíše k výše napsanému doplním svoje postřehy.
Exteriér
Vzhled je vskutku výrazný ze všech úhlů pohledu - zepředu, z boku, zezadu. Přídi vozu dominují
parametrická skrytá světla denního svícení. Vzhled hodnotím neutrálně, není to můj šálek kávy, ale vyloženě mi nevadí. Pozitivně hodnotím sníženou pozici tlumených a dálkových světel, je to plus z hlediska bezpečnosti provozu (neoslňování ostatních účastníků silničního provozu). Uspořádání koncových světel v zadní partii vypadá nápaditě,
potíž sledávám v pozici blinkrů a zpátečky, za mě příliš nízko. Osobně jsem příznivcem spíše výše posazených koncových svítilen (v minulosti jsem je měl na Puntu, C-Maxu i na první generaci i30cw) a posazení osvělení pod nakládací hranu kufru mi nedává logiku. Když už je ve spodní části zádi,
líbivý je motiv ležatých 3D kosočtverců okolo "difuzoru", který se ve zmenšeném měřítku opakuje v interiéru na páčkách pod volantem.
Problematický je podle mě boční pohled.
Mohutně zvýrazněné linie podběhů, které jsou hlavně u zadních kol neskutečně přehnané a zasahují téměř přes celé!! zadní dveře působí skutečně nepatřičně a vnímám to jako pokus o lacinou ukázku potěmkinovské muskulatury. Ve stručnosti - ať se na mně nikdo nezlobí, ale tohle je tuzing už přímo z výroby
. Ale abych jen nehanil, plusem je protažení dveří až ke spodní hraně karoserie, které tímto způsobem zakrývají prahy. Už je konec s ušmudlanými nohavicemi od zašpiněných prahů, po otevření dveří prostě máte před sebou čistou kastli, tleskám
Zajímavý je také lem nade dveřmi, není to typický chrom, povrch připomíná polomatný nerez. Tato linka potom plynule přechází na vnější zpětná zrcátka. Byť ve verzi N-Line a v černé barvě vypadá lépe, toto matně nerezové provedení také není špatné.
Malá poznámka ke stěračům. Už si pomalu zvykáme na to, že ty přední nejdou vyklopit bez jejich uvedení do polohy pro výměnu. Tady se to samé nyní týká i zadního stěrače, netypicky usazeného do horní hrany pátých dveří. Nemusí se vymýšlet nic
nového, prostě při uvedení předních stěračů do servisní polohy automaticky vyjede i zadní stěrač. Obávám se, že i tak bude výměna zadního stěrače očistec, naštěstí většinou vydrží déle než ty přední.
Interiér
Ještě před příjezdem na test jsem si říkal, že se musím soustředit na ten přístojový štít, tedy spíše displej, bez stínítka. Přiznám se, že jsem si na to vzpomněl až na konci testu po opuštění vozu. Zkrátka, při pohledu na fotky interiéru je to zarážející a nezvyklý detail, ale při jízdě to nevnímáte. Ani při polední jízdě ve slunečném počasí jsem neměl problém s kontrastem zobrazení. Je otázka, nakolik se dá podsvícení ztlumit, aby to zase nevadilo při noční jízdě, ale neměl jsem možnost toto vyzkoušet.
Ale popořadě. Jak jsem byl kritický v otázce vnějšího vzledu, interiér shledávám VCELKU vzhledově i uživatelsky příjemný. Sedačky jsou příjemné, sedáky i opěráky jsou akorát tuhé a nabízí přiměřené boční vedení. Kladně hodnotím i motiv na potahu opěradla. Ve výbavě SMART jsou výškově nastavitelná obě přední sedadla. Zaznamenal jsem zde stížnost na hlavovou opěrku, která příliš tlačí do temene. Ano, vystupuje z profilu opěráku více dopředu, ale protože mám za volantem docela vzpřímený posaz, tak to mně osobně nevadí. Škoda je, že
už není opěrka třípolohově posuvná, jak to bylo dříve u Hyundai zvykem.
Přístrojový štít je čitelný a přehledný, k volantu nemám výhrad. Kůží potažený věnec padne dobře do ruky, pouze výstupky na prsty v pozici "za deset dvě" jsou na můj vkus zbytečně velké, ale dá se na to zvyknout. Pozice ovládacích prvků je mi notoricky známa, pouze doplním, že i zde na tlačítku tempomatu již nenajdeme doplňkovou funkci omezovače rychlosti. Líbivá je linie okolo výdechů ventilace která přechází i do vnitřních výplní dveří.
Problém mám se středovým panelem, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé působí rušivě hmota obdélníkového tvaru, která agresivně vystrkuje bradu do prostoru a urostlejším řidičům může ubírat místo pro kolena. Volbu ve spodní části ustupujícího lichoběžníkového tvaru bych tady vnímal jako vhodnější a líbivější. Za druhé mi opravdu vadí
záměna klasických tlačícek za mikrotlačítka vestavěná v hladké ploše ovládacího panelu ](./images/smilies/eusa_wall.gif "Brick wall")
. Je to řešení na půl cesty mezi starými dobrými ovladači a ovládáním funkcí přes dotykový displej audio+navi systému, z hlediska bezpečnosti je to krok zpět. Nalezení správného místa pro stisk na hladkém panelu zabere o desetinku více času než stisknutí běžného tlačítka a to odvádí pozornost od řízení. Jo, a
volume doprava či doleva se zde taky nekoná. To jsem zjistil hned po nastartování, když jsem chtěl ztlumit zbytečně hlučné rádio a bezděky pravou rukou šáhl k rádiu po otočném ovladači, avšak našel velký kulový
"Malé bezvýznamné plus" u mně Tucson dostává za
řešení slunečních clon. Na straně směrem ke středovém zrcátku jsou výsuvná křidélka, která pomáhají zastínit ten drobný prostor, kterým dokáže nízko položené sluníčko nad ránem nebo vpodvečer potrápit. Jenom prosím nezapomeňte extenzi zasunout předtím, než clony zpátky sklopíte
Přesouvám se na zadní sedačky a zkouším si sednout za sebe. Posaz je poměrně komfortní, sedáky by mohly být delší, ale
prostoru na nohy mám dostatek i s rezervou. Hlavové opěrky jsou výškově nastavitelné v dlouhé dráze a i pro moji výšku 183 cm plní správně svoji funkci, to nebývá na zadních sedadlech vždy pravidlem.
To ale neplatí pro pozici případného pátého pasažéra, tam je vše špatně: posaz jak na kozlíku, nohám vadí malý tunel uprostřed podlahy a hlavová opěrka má jiný tvar i možnosti výškového nastavení. Je to nouzové řešení pro krátké trasy, při delší jízdě je tato pozice vyloženě masochistická.
Při obsazení vozu méně než 5 osobami dokáže středová část zadní sedačky vylepšit komfort cestování, z opěradla lze
vyklopit loketní opěrka s otvory pro nápoje. Tím možnost nastavení na zadních opěradlech nekončí. Ta jsou standardně dělaná v poměru 1/3 : 2/3, ovšem po uvolnění posuvného zámku lze středovou část oddělit a
vytvořit tunel pro přepravu dlouhých předmětů. Navíc mají zadní opěrky
nastavitelný sklon, což zřejmě nezlepší komfort cestování, ale při přepravě objemnějšího nákladu lze takto zvětšit délku zavazadlového prostoru pod roletkou.
Zavazadlový prostor samotný je standardem své třídy. Pokud by v testovaném voze byla běžná dojezdová rezerva místo
plnohodnotného kola, byla by zde možnost využití sníženého dna. V bocích zavazadlového prostoru jsou lyžiny pro podlahu kufru, ale při tomto rozměru rezervního kola nejsou využitelné. V této základní (rozuměj zvýšené) úrovni zavazadlového prostoru přechází plynule ke sklopeným zadním opěradlům, i když celkový vzniklý prostor není zcela rovný a v prostoru opěradel se mírně zvyšuje.
Jízdní dojmy
Usedám zpět na místo řidiče, startuji a vyrážím na testovací jízdu. Pozici na volantem nalézám rychle, výhled z vozu je dobrý. Infotainment mě hned na dvou místech upozorňuje, že se nacházím v úseku s omezenou rychlostí. Jedna třicítka v červeném kolečku na mě svítí přímo z přístrojového štítu, druhá, kdybych si náhodou nevšiml, na mně svítí z displeje navigace.
Děkuji, Tusíku, za tvoji starost o moji bezpečnost, příště bych radši to intuitivní kolečko u rádia pár blbých starých tlačítek, prosím... 
Základní motor 1.6 T-GDI 150k dává vozidlu slušnou dynamiku, alespoň při obsazení vozu pouze řidičem. Při zrychlení je rychlejší nástup akcelerace mezi režimy SPORT a ECO, ale jiné rozdíly jsem nezazamenal. Samotná jízda mě velmi bavila, i přes vyšší posaz a stavbu vozu
je auto stabilní, náklony v zatáčkách jsou minimalizovány. Nerovnosti posádka spíše slyší od kol než aby vnímala otřesy, v tomto ohledu funguje podvozek spolehlivě. Chování na příčných nerovnostech jsem nezkoušel, nebudete mi věřit, ale na žádnou vzorovou kolmou spáru na vozovce jsem nenarazil, sám se tomu divím
. Celý komplex pohonné jednotky, podvozku a pracoviště řidiče vnímám jako pěkně sladěný, až na tu středovou konzoli. Kulisa řadicí páky je přiměřeně tuhá a dráhy jsou přesné. Řízení je citlivé, ale není přeposilované. Nástup účinku brzd je brzký a lineárně dávkovatelný.
Ano, v Tucsonu se jezdí fakt příjemně.
Prolis na kapotě jsem přivítal, hlavně na autě, které ještě nemám úplně v ruce, mi pomáhá orientovat se při pravé krajnici právě pohledem přes hranu tohoto prolisu.
Spotřebu jsem vzhledem ke krátké trase nehodnotil, po cca 20 km jízdy, která nebyla v optimálním režimu, ukazoval PP 7,3 km. Je to méně, než jsem předpokládal, přesnější číslo by mi dala delší trasa, nejlépe taková, kterou mám prověřenou se svým autem.
Zhodnocení
Hyundai Tucson NX4 je vozidlo, za kterým se ohlédnete. Možná se usmějete, možná si odplivnete, ale každopádně zaujme. Za sebe mohu říci,
že je lepší v něm sedět, než na něj koukat zvenku. To ale není ten zásadní důvod, proč bych si jej nekoupil. O mě je známo, že si klidně pořídím auto, které se mi ne úplně líbí, pokud bude mít pro mě správnou užitnou hodnotu - stejně na něj jako šofér většinou koukám zevnitř. A zde je ten hlavní problém: ve srovnání s kombíkem segmentu B, který má obdobný vnitřní prostor, platím, dle výbavového stupně, cca 200 tisíc navíc při koupi a k tomu mám vyšší provozní výdaje. A to je na můj vkus docela dost. Každopádně to je auto, které mě bavilo řídit.
Na závěr přidám malý postřeh pro ukázku toho, jak vnímají SUVčka malé děti, zde přepis dialogu mých dcer (5 a 8 let) při cestě na test, při které nás jeden Tucson na dálnici předjel:
"Tatí, to auto před náma je podobný jako tvoje"
"To jó, ale jen trošku, tamto je takový kamiónový..." 
Rád bych poděkoval Mr. Hyundai za možnost testovací jízdy a také Hyundai Centrum Praha za zapůjčení vozu. Čestně prohlašuji, že jsem po celou dobu s vozem zacházel jako s cizím, což je v osobně mém případě ta lepší varianta
Mne ale už nyní zajímá facelift Tucsonu, jestlipak si náš chlebodárce dá říct a dojde ke změnám? To ví jen on. Ti kdo se již pro NX4 rozhodli, jsou těmi, které auto okouzlilo, co jej spatřili. Je to svěží vítr do jinak celkem nudné kategorie SUV a nechť tedy přináší radost a uspokojení všem majitelům.
: 
) a jdeme na to znovu, tentokrát ale Tucson krasným dávkováním plynu, se do zatáčky zakousne a pěknou prací s plynem dosáhnete krásného svižného průjezdu zatáčkou, za který by se nemusel stydět kdejaký kombík z nižší střední.
). Když jsi mi sděloval své první dojmy, tak jsem si uvědomil, že podvozek nezmínit nemůžu, převodovku nezmínit nechci (to je fakt neskutečný na základní řešení 
!), ale brzdy Ti nechat přímo musím. Já bych to vyřešil jen konstatováním, že klasika 
...