Je tady fakt nějak přepavlováno, včetně mně... 
Zaznělo tady toho dost za ten víkend, co jsem převážně hákoval na baráku. Ale udivila mně jedna věc: chápu, že co člověk to názor, někdo preferuje toho, další druhého, navzájem si předhazujeme argumenty - s tím nemám problém. Ale některé věty, co tady čtu, mě nutí k otázce: "Proboha lidi, to je tady vážně někdo, kdo hledá a nalézá v politice slušnost, morálku a čest???" To neplatí jenom pro prezidentskou volbu, ale pro politickou reprezentaci jako celek...
lada71: Láďo (teda jestli jseš Pavel, tak se předem omlouvám za omyl
), co ti tolik vadí na opoziční smlouvě? Co je špatného na tom, když se dvě nejsilnější strany, otrávené vyděračstvím pěti až osmiprocentních příštipkářů, dohodnou na tom, že už jejich drzost překonala všechny meze a na základě pragmatické dohody vytvoří dohodu mezi sebou? Je snad principem zastuptelské demokracie, aby o nejdůležitějších otázkách rozhodoval nějaký poslanec Wagner, malá skupinka přeběhlíků či nově vzniklá strana, která má 20 členů, 10 poslanců a 3 ministry? 
Je podvodem na voliče, že se strany nedržely svých předvolebních slibů? Ano, ale to se děje i v případech, kdy se sestavují "běžné" volební koalice, v tom rozdíl nevidím. Že se přerozdělují posty, aby se mohl rozkrádat státní rozpočet? A bylo tomu jinak v dobách, kdy neplatila oposmlouva? Co je špatného na tom, když volič už od léta ví, jaká bude sazba daně a že se navíc nebude měnit ani napřesrok? Co ti tak vadí na situaci, kdy na vládě a v parlamentu nevyskakují každou chvilku hysteričtí ratlíci a vyhrožují odchodem z koalice? To je opravdu super co, když opozice každou chvilku, kvůli každé prkotině, vyhlašuje hlasování o nedůvěře vlády (a pak protáhne ksicht, když se jí to náhodou povede...) 
Přemýšlím o tom, jaké byly vlády před a po době, kdy vznikla opoziční smlouva. Pozitiva jiných řešení nalézám těžko. Je problém, když jsou na politické scéně 2 podobně silné strany, přičemž žádná z nich nedokáže vytvořit většinu v parlamentu a té situace zneužívají malé straničky, které jsou jako prodejná šlápota ochotny jít s kýmkoli, jenom aby byly u lizu. No a pokud tito pidižvíci nemají soudnost a žádají víc a víc, tak potom je to, co provedla ODS a ČSSD v roce 1998 (a v podstatě také v roce 1996), východisko z patové situace.
