Dnešní setkání s petzl62 bylo příjemné a inspirativní, jako vždy. Dnes navíc okořeněné projížďkou v nové i30 III
V plnce, barvě Stargazing Blue, pod kapotou 1,4 T-GDI a Newtonmetry a kilowatty na přední kola přenášel 7° dvouspojkový automat.
Dovolím si citovat petzl62: nepochopíte, jaké to auto je, dokud ho nevyzkoušíte. Platí to doslova a dopísmene. To auto je tak odlišné a jiné od druhé generace jako druhá generace od první. Zapomeňte na dizajn exteriéru či interiéru, podvozek a řízení je to, oč tu kráčí.
Usedám za volant. Zavírám dveře a sedačka řidiče polstrovaná perforovanou kůží se se mnou přisune do přednastavené polohy. Nastavím si sedačku a volant. První věc, která zaujme po nastartování, je - ticho. Ano, motor je tak dokonale odhlučněný a utlumený, že nejen že na volnoběh není téměř slyšet, ale nejsou cítit ani žádné vibrace. Zařadím D, pomaly se rozjíždím. Rychlost stoupá, převodovka řadí neznatelně a plynule nahoru. Kopanec do zad způsobený případnou turbodírou žádný. Podívám se budík a mám tam 100 ani nevím jak. Myslel jsem, že jedu tak 70
Vnímání rychlosti je díky kvalitnímu tlumení dost omezené a když chce člověk jezdit podle předpisů, musí se skrátka dívat na rychloměr.
Vjíždíme do Šternberka. Bacha na radar
za bazénem doprava, ještě kousek a je tu start slavné tratě ecce homo
Ze začátku se musí dodržovat 50, jsme pořád v obci a mezi baráky. Ty ale za chvíli končí a může se na to šlápnout
Přepnout na SPORT mód. Plynový pedál jde tvrdě do podlahy. Turbo se roztočí, předovka podřadí o tři stupně dolů, otáčky vyletí do 6000. Do asfaltu se zakusují 17" litá kola obuta do Michelin Primacy rozměru 225/45 a auto vystřelí vpřed. První zatáčka, brzda, na výjezdu zase tvrdě na plyn. Skvělé sedačky výborně drží tělo, turbo si cucá vzduch a žene ho dál do motoru, který poctivě vykonává svou práci s neutuchajícím elánem. Podvozek nádherně drží zvolenou stopu, řízení je příjemně tuhé a komunikativní. Kožený volant s relativně malým průměrem výborně padne do dlaní a jelikož má řízení ostrý převod, půl otáčky volantem stačí i na vracečky. Aaaa, Felda
Přes kopeček v levotočivé nevidím, takže se chvíli táhneme za ní. Krátká rovinka, široká levotočivá, oproti nic nejede. Opět zabořím plynový pedál do podlahy. Převodovka podřazuje do dvojky a felda zůstává daleko za námi. Nasleduje rovinka s několika mírnými zatáčkami, které se dají projet rovně. Pořád držím plynový pedál. Ač jedeme do kopce, rychlost narůstá a převodovka postupně sází další a další kvalt. Jedeme 130, zařazen 7. rychlostní stupeň, auto pořád zrychluje. Ještě jednou na brzdy, krátká rovinka a ecce homo za námi.
Vyjíždíme na hlavní silnici na Opavu. Beru to kousek po kvalitním asfaltu, přes pár kopečků. Nedá mi, abych si nevyzkoušel, co auto udělá při přejezdu přes horizont. Trochu víc přidám a - téměř nic. Zhoupnutí je jemné, téměř necitelné. I tady je znát, jak velký kus cesty mezigeneračně ušla i30. Směrem k dobrému. Ano, ve dveřích jsou plasty místo textilní výplně. Ano, někomu to může vadit. Na druhou stranu, lépe se to udržuje - to za prvé. A za druhé, je to skrátka vývoj na trhu. Úpřimně, když jsem s autem spokojen po stránce podvozku, motoru, když auto jezdí jak má, textil ve dveřích je to poslední, co by mě trápilo.
Z hlavní silnice odbočujeme na cestu asi 59. třídy. Typická neudržovaná silnička mezi vesnicemi, takže hrubý asfalt, sem tam zaplátaná díra. I tady je podvozek moc příjemný. Je trochu tvrdší než v druhé generaci, ale měkší než v generaci první. Nejedu rychle, motor není slyšet. Stačí sledovat cestu, převodovka odvádí skvělou práci. Bohužel, idylu v interéru ruší pneumatiky. Michelin Primacy jsou příliš hlučné na to, aby si člověk poklidnou jízdu opravdu vychutnal. Letmý pohled na budíky - okamžitá spotřeba 4,2 litru Naturalu 95. Takže s autem lze jezdit i úsporně, ačkoliv to nebude lehké - je těžké nenechat se zlákat a nevyužívat potenciál motoru a podvozku.
Celkově je auto moc příjemné. Podvozek skvělý a nezáludný, řízení příjemné, převodovka skvělá a sedačky geniální. Dokázal bych si představit cestu třeba do Dubrovníku a zpět. Přes Plitvice a po Jadranské magistrále, na dálnici by to bylo pouze plýtvání talentem.