Re: Santa Fé TM 1,6 T-GDi PHEV 4x4 7M Style Premium + Panorama
Napsal: 13 lis 2021, 22:37
Santa Fe. Vlajková loď Hyundai pojmenovaná podle města v Novém Mexiku ve Spojených státech, vyráběna v Koreji a testovaná v České republice ;o) Když jsem se dozvěděl, že budeme testovat právě tohle auto, byl jsem na něj hodně zvědavý, zároveň jsem byl ale prost jakýchkoliv očekávání. Zvlášť poté, co jsem zjistil, že plug-in elektrická soustava je v tak velkém a přes dvě tuny vážícím autě spojena se spalovacím motorem velikosti pouhých 1598 cm3. Benzínovým, dopovaným turbem. Navíc kombinovaný elektro-spalovací systém poháněl v tomto autě všechny čtyři kola.
Auto bylo oděno do perleťově bílé barvy. Ačkoliv bílou na autě nemusím, Santa Fe v ní vypadalo hodně elegantně. Rovněž při následné prohlídce exteriéru se ukázalo, že to byla skvělá volba. Součástí předního nárazníku je v spodní části „chromovaná“ lišta, která vypadá jako předkus buldoga. Stejná „chromovaná“ lišta spojuje přední světla přes celou šířku auta v dolní části přední masky. Za mě nesmysl z pohledu dizajnu. Bílá to ale hezky tlumí a tyto dva prvky nepůsobí tak rušivě, jak by to bylo u tmavé barvy. I když uznávám, že někomu se to může líbit.
Přední části auta dominuje rozsáhlá přední maska s hezkým dizajnem jednotlivých prvků. Ta je po stranách lemovaná světly používajícími technologii led. Součástí světel je led denní svícení ve tvaru písmene T, ne nepodobné tomu u Volva XC90. Jak je v poslední době u Hyundai zvykem, i tady jsou světla rozděleny na dvě části. Boční profil je typická hranatá SUV krabice, kde vynikne dlouhá kapota. S výrazem zadní části problém nemám, ta je líbivá. Zadní koncová světla jsou také led s pěknou grafikou, na šířku auta spojena červeným pruhem. Po rozsvícení světel pruh nesvítí. Součástí koncových světel jsou i couvačky. Dvě. Osazané žárovkou. Stejně tak i podsvícení SPZ je řešeno žárovkou. U auta za milion a půl… Evidentně systém DODO dorazil i do této kategorie aut. Zadní blinkry jsou ledkové, na první pohled neviditelné. Jsou totiž ukryté v červené reflexní liště v zadním nárazníku. Ano, opět nejsou součástí koncových světel a ano, opět jsou na místě, kde nejsou úplně očekávány.
Už první pohled do interiéru prozradí úžasnou věc: výrobce se důsledně vyvaroval použití lesklého černého klavírního laku. DĚKUJI! Kožené sedačky, kožený volant, umělou kůží jsou čalouněny i dvěře a části přístrojové desky. Před řidičem se nachází kaplička s digitálními budíky, které známe již z poslední generace Tucson-u. Středová konzole je, jak píše Mr. Hyundai, plovoucí, s přihrádkou pod hlavní částí. Tam jsou i dvě USB. Povrch středové konzoly je pokryt imitací karbonu a překryt průhlednou vrstvou laku. Vypadá to skvěle, na tomto povrchu se ťápance nedrží. Voilá! Konečně někdo přemýšlel ;o) Na konzole jsou plnotučná tlačítka pro ovládání převodovky, klimatizace, rádia a kolečko pro volbu jízdních režimů (Eco, Smart, Sport a volby do terénu Bláto, Sníh, Písek). Jak psal Mr. Hyundai, tlačítka jsou rozmístěny do logických celků. Je tam také slot pro bezkontaktní nabíjení mobilu, směrem dozadu loketní opěrka s velkým úložným prostorem. Nad výdechy topení se nachází dotykový 10,25“ displej multimediálního systému s integrovanou navigací. Před spolujezdcem je součástí přístrojové desky i přihrádka na drobnosti s ambientním osvětlením, níže pak klasická přihrádka. Osvětlení interiéru je řešeno ledkami. Jak se již u Hyundai pravidlem, i v tomto autě chybí přihrádka na brýle. Přihrádky ve všech dveřích také moc radosti neudělají. Jsou sice téměř stejně dlouhé jako dveře, jsou ale úzké a vleze se do nich maximálně půllitrová láhev.
Multimediální systém zde použitý je KRELL, výrobcem auta označovaný jako prémiový. Ze zvědavosti jsem ho zapnul. Když jsem slyšel ty ploché plastové a nevýrazné basy znějící jako ze studny, okamžitě jsem ho vypnul. Do prémiovosti má tenhle systém hodně daleko. Kia XCeed sériově ozvučena systémem od JBL je proti tomuhle koncertní sál.
Objem zavazadlového prostoru závisí na obsazení cestujícími. Měli jsme k dispozici sedmimístnou verzi, pořídit se dá i pětimístná. U sedmimístné verze lze poslední řadu sedaček sklopit do podlahy, čímž vznikne rovná plocha s nakládací hranou. Prostřední řada sedadel je posuvná kvůli ulehčení nastupování na třetí řadu. Opěrky prostřední řady sedadel lze sklopit z kufru, vzniklá plocha je ale v úrovni opěradel prostřední řady mírně nakloněná. Nicméně to nebrání tomu, aby se tam člověk při podélném uložení samého sebe nevyspal, nižší postavy se uloží i napříč ;o) Víko kufru je elektricky ovládané.
Všechny okna jsou tónovaná, od B-sloupku dozadu je tónování výrazně tmavší. Součástí zadních dveří jsou i roletky na okna. Z místa řidiče lze všechny okna ovládat jednodotykově.
Na testovací jízdu vyrážím jako spolujezdec. Usedám do kožené sedačky a první pocit je veskrze pozitivní. Musím konstatovat, že je mnohem pohodlnější než kožená sedačka v Tucson-u NX4 ve výbavovém stupni Premium. Tady mě, na rozdíl od sedačky Tucson-u, nic netlačí. Nevím, zda je to konstrukcí nebo šířkou sedačky. Je pocitově taky trochu měkčí a celkově se v ní sedí lépe. Výrobce tady rovněž změnil dizajn opěrky hlavy, která už netlačí do hlavy a krku (ano, opět porovnávám s Tucson-em a ačkoliv sám s tím problém nemám, přítulkyně ano). Sedačka je elektricky stavitelná jak podélně, tak výškově. Místa na nohy i obecně pro spolujezdce je hodně a celkově je to moc příjemné a vzdušné místo pro život i na dlouhých cestách.
Po stlačení tlačítka „Start“ se neozve nic. V autě je pořád ticho, jen na displeji se objeví hláška o tom, že auto je připraveno k jízdě. To za předpokladu, že je akumulátor pro pohon auta nabitý. Po „zařazení“ zpátečky se na displeji multimediálního systému objeví obraz ze zadní kamery, tentokrát i jako „bird view“ – pohled z ptačí perspektivy. Ten umí nakreslit i čáry označující kam pojedou přední a kam zadní kola. Možných pohledů je zde asi 6 (např. ptačí pohled, pouze dopředu, pouze dozadu, pohled na přední a zadní kola na levé a pravé straně zároveň, …) a lze mezi nimi libovolně přepínat na dotykovém displeji, každý pohled má svůj vlastní piktogram.
Vyrážíme na cesty. Na displeji multimediálního systému jsem našel management pohonu. Ukazuje, že akumulátor je nabitý na 20 % a aktuální dojezd auta na baterii je, pokud si dobře pamatuji, asi 5 km. Grafika rovněž ukazuje odkud auto aktuálně „sosá“ energii pro pohon, t. j. zda jede na elektřinu nebo na benzín, příp. zda spolupracují oba systémy. Zobrazena je i rekuperace, která je tak jemná, že bez grafiky na displeji je doslova nepostřehnutelná. Řekl bych, že pracuje ještě o chlup lépe než v Tucson-u NX4 HEV, u kterého jsem z ní byl nadšený. Jedeme na Eco a auto neslyšně pluje točitými okreskami okolí Podhůří Orlických hor pořád na elektřinu. Nakonec z udávaných pěti ujedeme čistě na elektřinu asi 7 km, místy i rychlostí přes povolený okreskový limit. Poté se kdesi v kopcích připojil spalovací motor – hladce, bez jakéhokoliv cuknutí, v tichu. Opět, nebýt grafiky na displeji, nepoznám to. Jeho zvuk se interiéru lehce ozve až někde kolem tři a půl tisíc otáček. Jinak nic, jen ticho a slabý zvuk od pneumatik, když se na něj člověk soustředí. Spojení elektromotoru a benzínového motoru je opravdu geniální a funguje dokonale. Celkově mám pocit, že tento systém je v porovnání s NX4 HEV o chlup dál.
Usedám za volant. I sedačka řidiče je stavitelná elektricky, stejně pohodlná jako sedačka spolujezdce. Volant s mě vyhovujícím průměrem věnce příjemně padne do ruky. Pohled prozradí, že vše je tam, kde to člověk, který řídil nějaký Hyundai v poslední době, již očekává. Jsem zvyklý na Tucson TLE, ale pohled dopředu přes dlouhou kapotu prozradí, že sedím za volantem většího auta. Pohled do vnitřního zpětného zrcátka mě v tom utvrdí – zadní okno je daleko ;o) Vyjíždím z parkoviště. V režimu Eco. Díky kopcovitému profilu trasy se baterie stíhá dobíjet. Při určitém procentu nabití elektronika vypíná spalovací motor a nahromaděnou energii z baterie posílá elektromotoru. Na elektrický pohon ujedu pár kilometrů a chce to opravdu pořádný kopec, aby se k životu opět probudil benzínový motor. Přepnu jízdní režim do Sportu. Mění se barva grafiky budíků na červenou. Po zatlačení plynového pedálu do podlahy auto ožívá neskutečným způsobem a navzdory své hmotnosti a relativně malému objemu motoru vyráží kupředu téměř jako dělová koule. Jakoby dinosaurus začal sprintovat ;o) Chvíli se bavím v tomto režimu, auto využívá spojení obou pohonů, zvuk benziňáku přitom není otravný. Díky skvělému tlumení se jeho zvuk ozývá jen občas, i to jen jaksi zpovzdálí. Santa Fe se tomuto stylu jízdy nebrání, je jisté, bez nadměrných náklonů karoserie. Ač je to k nevíře, dvě tuny hmotnosti pod zadkem opravdu nejsou znát. Překvapila i spotřeba: při odjezdu z parkoviště ukazoval palubní počítač průměrnou spotřebu 5,4 l/100 km. Po cca 40 km projížďce v kopcích na PP svítilo 5,6 l/100 km.
Řízení, dosti strmé, má elektrický posilovač a tomu odpovídá i zpětná vazba od předních kol. Není nulová, ale, jak jsem psal jinde, ukecaný hydraulický posilovač to opravdu není. Na druhou stranu, příjemně mě překvapilo jeho naladění. Konstruktéři zvolili vyšší tuhost bez ohledu na zvolený jízdní režim. Patří jim za to pochvala.
Brzdy jsou ostré, jak je u Hyundai zvykem, skvěle dávkovatelné. Snad i k neutahání, to jsem ale nezkoušel.
Na konec jsem si nechal podvozek. Tohle je asi největší překvapení celého auta. To, jak Santa Fe jezdí a jeho podvozek funguje na rozbitých českých okreskách, je neuvěřitelné. Je přiměřeně tuhý, aby udržel auto na okresce plné serpentin, ale ne tvrdý. Je zároveň měkký natolik, aby odfiltroval nerovnosti typu záplata přes zaplátovanou záplatu. Nerozházel ho ani rozbitý železniční přejezd. Neozývají se od něj absolutně žádné rázy nebo hluk z projížděných nerovností. Jednoduše pluje krajinou. Majestátně, jak zaoceánský parník. Nedostatky cest jsou pro posádku irelevantní, takže ji od nich jednoduše odizoluje. Doslova. V tichu a pohodlí. Naštěstí konstruktéři použili klasické tlumiče, které odvádějí dokonalou práci. Natolik dokonalou, že se chce říct, že auto bylo na těchto rozbitých okreskách laděno. Jen pro zajímavost, auto bylo obuto na zimních pneu Nokian WR D4 o rozměru 235/55R19, které byly občas slyšet.
Mimochodem, tlumiče. Měl jsem možnost svézt se v aktuální generaci Tucson-u s paketem Premium. Ten je osazen elektronickými tlumiči. Bohužel, jejich nastavení bylo katastrofální. Na rozbité okresce elektronika absolutně nestíhala a reagovala zhruba půl vteřiny později než měla.
Jaký je závěr? Santa Fe jsem testoval spolu s petzl62 zde z fóra. Shodli jsme se, že auto jako celek je opravdu skvěle postaveno. I když dokáže být v režimu Sport setsakramentsky rychlé a určitě naloží „na prdel“ i mnoha menším vozům, za volantem jsem necítil potřebu tento režim využívat nijak zvlášť dlouho. Shodli jsme se, že režim Sport je v tomto autě zbytečný. Auto totiž nejlépe funguje v režimu Eco. Ano, je to tak. Na automatické převodovce zvolte „D“, chyťte se volantu, používejte pravou nohu mezi brzdovým a plynovým pedálem – a zbytek nechte na auto. A budete spokojeni.
Auto bylo oděno do perleťově bílé barvy. Ačkoliv bílou na autě nemusím, Santa Fe v ní vypadalo hodně elegantně. Rovněž při následné prohlídce exteriéru se ukázalo, že to byla skvělá volba. Součástí předního nárazníku je v spodní části „chromovaná“ lišta, která vypadá jako předkus buldoga. Stejná „chromovaná“ lišta spojuje přední světla přes celou šířku auta v dolní části přední masky. Za mě nesmysl z pohledu dizajnu. Bílá to ale hezky tlumí a tyto dva prvky nepůsobí tak rušivě, jak by to bylo u tmavé barvy. I když uznávám, že někomu se to může líbit.
Přední části auta dominuje rozsáhlá přední maska s hezkým dizajnem jednotlivých prvků. Ta je po stranách lemovaná světly používajícími technologii led. Součástí světel je led denní svícení ve tvaru písmene T, ne nepodobné tomu u Volva XC90. Jak je v poslední době u Hyundai zvykem, i tady jsou světla rozděleny na dvě části. Boční profil je typická hranatá SUV krabice, kde vynikne dlouhá kapota. S výrazem zadní části problém nemám, ta je líbivá. Zadní koncová světla jsou také led s pěknou grafikou, na šířku auta spojena červeným pruhem. Po rozsvícení světel pruh nesvítí. Součástí koncových světel jsou i couvačky. Dvě. Osazané žárovkou. Stejně tak i podsvícení SPZ je řešeno žárovkou. U auta za milion a půl… Evidentně systém DODO dorazil i do této kategorie aut. Zadní blinkry jsou ledkové, na první pohled neviditelné. Jsou totiž ukryté v červené reflexní liště v zadním nárazníku. Ano, opět nejsou součástí koncových světel a ano, opět jsou na místě, kde nejsou úplně očekávány.
Už první pohled do interiéru prozradí úžasnou věc: výrobce se důsledně vyvaroval použití lesklého černého klavírního laku. DĚKUJI! Kožené sedačky, kožený volant, umělou kůží jsou čalouněny i dvěře a části přístrojové desky. Před řidičem se nachází kaplička s digitálními budíky, které známe již z poslední generace Tucson-u. Středová konzole je, jak píše Mr. Hyundai, plovoucí, s přihrádkou pod hlavní částí. Tam jsou i dvě USB. Povrch středové konzoly je pokryt imitací karbonu a překryt průhlednou vrstvou laku. Vypadá to skvěle, na tomto povrchu se ťápance nedrží. Voilá! Konečně někdo přemýšlel ;o) Na konzole jsou plnotučná tlačítka pro ovládání převodovky, klimatizace, rádia a kolečko pro volbu jízdních režimů (Eco, Smart, Sport a volby do terénu Bláto, Sníh, Písek). Jak psal Mr. Hyundai, tlačítka jsou rozmístěny do logických celků. Je tam také slot pro bezkontaktní nabíjení mobilu, směrem dozadu loketní opěrka s velkým úložným prostorem. Nad výdechy topení se nachází dotykový 10,25“ displej multimediálního systému s integrovanou navigací. Před spolujezdcem je součástí přístrojové desky i přihrádka na drobnosti s ambientním osvětlením, níže pak klasická přihrádka. Osvětlení interiéru je řešeno ledkami. Jak se již u Hyundai pravidlem, i v tomto autě chybí přihrádka na brýle. Přihrádky ve všech dveřích také moc radosti neudělají. Jsou sice téměř stejně dlouhé jako dveře, jsou ale úzké a vleze se do nich maximálně půllitrová láhev.
Multimediální systém zde použitý je KRELL, výrobcem auta označovaný jako prémiový. Ze zvědavosti jsem ho zapnul. Když jsem slyšel ty ploché plastové a nevýrazné basy znějící jako ze studny, okamžitě jsem ho vypnul. Do prémiovosti má tenhle systém hodně daleko. Kia XCeed sériově ozvučena systémem od JBL je proti tomuhle koncertní sál.
Objem zavazadlového prostoru závisí na obsazení cestujícími. Měli jsme k dispozici sedmimístnou verzi, pořídit se dá i pětimístná. U sedmimístné verze lze poslední řadu sedaček sklopit do podlahy, čímž vznikne rovná plocha s nakládací hranou. Prostřední řada sedadel je posuvná kvůli ulehčení nastupování na třetí řadu. Opěrky prostřední řady sedadel lze sklopit z kufru, vzniklá plocha je ale v úrovni opěradel prostřední řady mírně nakloněná. Nicméně to nebrání tomu, aby se tam člověk při podélném uložení samého sebe nevyspal, nižší postavy se uloží i napříč ;o) Víko kufru je elektricky ovládané.
Všechny okna jsou tónovaná, od B-sloupku dozadu je tónování výrazně tmavší. Součástí zadních dveří jsou i roletky na okna. Z místa řidiče lze všechny okna ovládat jednodotykově.
Na testovací jízdu vyrážím jako spolujezdec. Usedám do kožené sedačky a první pocit je veskrze pozitivní. Musím konstatovat, že je mnohem pohodlnější než kožená sedačka v Tucson-u NX4 ve výbavovém stupni Premium. Tady mě, na rozdíl od sedačky Tucson-u, nic netlačí. Nevím, zda je to konstrukcí nebo šířkou sedačky. Je pocitově taky trochu měkčí a celkově se v ní sedí lépe. Výrobce tady rovněž změnil dizajn opěrky hlavy, která už netlačí do hlavy a krku (ano, opět porovnávám s Tucson-em a ačkoliv sám s tím problém nemám, přítulkyně ano). Sedačka je elektricky stavitelná jak podélně, tak výškově. Místa na nohy i obecně pro spolujezdce je hodně a celkově je to moc příjemné a vzdušné místo pro život i na dlouhých cestách.
Po stlačení tlačítka „Start“ se neozve nic. V autě je pořád ticho, jen na displeji se objeví hláška o tom, že auto je připraveno k jízdě. To za předpokladu, že je akumulátor pro pohon auta nabitý. Po „zařazení“ zpátečky se na displeji multimediálního systému objeví obraz ze zadní kamery, tentokrát i jako „bird view“ – pohled z ptačí perspektivy. Ten umí nakreslit i čáry označující kam pojedou přední a kam zadní kola. Možných pohledů je zde asi 6 (např. ptačí pohled, pouze dopředu, pouze dozadu, pohled na přední a zadní kola na levé a pravé straně zároveň, …) a lze mezi nimi libovolně přepínat na dotykovém displeji, každý pohled má svůj vlastní piktogram.
Vyrážíme na cesty. Na displeji multimediálního systému jsem našel management pohonu. Ukazuje, že akumulátor je nabitý na 20 % a aktuální dojezd auta na baterii je, pokud si dobře pamatuji, asi 5 km. Grafika rovněž ukazuje odkud auto aktuálně „sosá“ energii pro pohon, t. j. zda jede na elektřinu nebo na benzín, příp. zda spolupracují oba systémy. Zobrazena je i rekuperace, která je tak jemná, že bez grafiky na displeji je doslova nepostřehnutelná. Řekl bych, že pracuje ještě o chlup lépe než v Tucson-u NX4 HEV, u kterého jsem z ní byl nadšený. Jedeme na Eco a auto neslyšně pluje točitými okreskami okolí Podhůří Orlických hor pořád na elektřinu. Nakonec z udávaných pěti ujedeme čistě na elektřinu asi 7 km, místy i rychlostí přes povolený okreskový limit. Poté se kdesi v kopcích připojil spalovací motor – hladce, bez jakéhokoliv cuknutí, v tichu. Opět, nebýt grafiky na displeji, nepoznám to. Jeho zvuk se interiéru lehce ozve až někde kolem tři a půl tisíc otáček. Jinak nic, jen ticho a slabý zvuk od pneumatik, když se na něj člověk soustředí. Spojení elektromotoru a benzínového motoru je opravdu geniální a funguje dokonale. Celkově mám pocit, že tento systém je v porovnání s NX4 HEV o chlup dál.
Usedám za volant. I sedačka řidiče je stavitelná elektricky, stejně pohodlná jako sedačka spolujezdce. Volant s mě vyhovujícím průměrem věnce příjemně padne do ruky. Pohled prozradí, že vše je tam, kde to člověk, který řídil nějaký Hyundai v poslední době, již očekává. Jsem zvyklý na Tucson TLE, ale pohled dopředu přes dlouhou kapotu prozradí, že sedím za volantem většího auta. Pohled do vnitřního zpětného zrcátka mě v tom utvrdí – zadní okno je daleko ;o) Vyjíždím z parkoviště. V režimu Eco. Díky kopcovitému profilu trasy se baterie stíhá dobíjet. Při určitém procentu nabití elektronika vypíná spalovací motor a nahromaděnou energii z baterie posílá elektromotoru. Na elektrický pohon ujedu pár kilometrů a chce to opravdu pořádný kopec, aby se k životu opět probudil benzínový motor. Přepnu jízdní režim do Sportu. Mění se barva grafiky budíků na červenou. Po zatlačení plynového pedálu do podlahy auto ožívá neskutečným způsobem a navzdory své hmotnosti a relativně malému objemu motoru vyráží kupředu téměř jako dělová koule. Jakoby dinosaurus začal sprintovat ;o) Chvíli se bavím v tomto režimu, auto využívá spojení obou pohonů, zvuk benziňáku přitom není otravný. Díky skvělému tlumení se jeho zvuk ozývá jen občas, i to jen jaksi zpovzdálí. Santa Fe se tomuto stylu jízdy nebrání, je jisté, bez nadměrných náklonů karoserie. Ač je to k nevíře, dvě tuny hmotnosti pod zadkem opravdu nejsou znát. Překvapila i spotřeba: při odjezdu z parkoviště ukazoval palubní počítač průměrnou spotřebu 5,4 l/100 km. Po cca 40 km projížďce v kopcích na PP svítilo 5,6 l/100 km.
Řízení, dosti strmé, má elektrický posilovač a tomu odpovídá i zpětná vazba od předních kol. Není nulová, ale, jak jsem psal jinde, ukecaný hydraulický posilovač to opravdu není. Na druhou stranu, příjemně mě překvapilo jeho naladění. Konstruktéři zvolili vyšší tuhost bez ohledu na zvolený jízdní režim. Patří jim za to pochvala.
Brzdy jsou ostré, jak je u Hyundai zvykem, skvěle dávkovatelné. Snad i k neutahání, to jsem ale nezkoušel.
Na konec jsem si nechal podvozek. Tohle je asi největší překvapení celého auta. To, jak Santa Fe jezdí a jeho podvozek funguje na rozbitých českých okreskách, je neuvěřitelné. Je přiměřeně tuhý, aby udržel auto na okresce plné serpentin, ale ne tvrdý. Je zároveň měkký natolik, aby odfiltroval nerovnosti typu záplata přes zaplátovanou záplatu. Nerozházel ho ani rozbitý železniční přejezd. Neozývají se od něj absolutně žádné rázy nebo hluk z projížděných nerovností. Jednoduše pluje krajinou. Majestátně, jak zaoceánský parník. Nedostatky cest jsou pro posádku irelevantní, takže ji od nich jednoduše odizoluje. Doslova. V tichu a pohodlí. Naštěstí konstruktéři použili klasické tlumiče, které odvádějí dokonalou práci. Natolik dokonalou, že se chce říct, že auto bylo na těchto rozbitých okreskách laděno. Jen pro zajímavost, auto bylo obuto na zimních pneu Nokian WR D4 o rozměru 235/55R19, které byly občas slyšet.
Mimochodem, tlumiče. Měl jsem možnost svézt se v aktuální generaci Tucson-u s paketem Premium. Ten je osazen elektronickými tlumiči. Bohužel, jejich nastavení bylo katastrofální. Na rozbité okresce elektronika absolutně nestíhala a reagovala zhruba půl vteřiny později než měla.
Jaký je závěr? Santa Fe jsem testoval spolu s petzl62 zde z fóra. Shodli jsme se, že auto jako celek je opravdu skvěle postaveno. I když dokáže být v režimu Sport setsakramentsky rychlé a určitě naloží „na prdel“ i mnoha menším vozům, za volantem jsem necítil potřebu tento režim využívat nijak zvlášť dlouho. Shodli jsme se, že režim Sport je v tomto autě zbytečný. Auto totiž nejlépe funguje v režimu Eco. Ano, je to tak. Na automatické převodovce zvolte „D“, chyťte se volantu, používejte pravou nohu mezi brzdovým a plynovým pedálem – a zbytek nechte na auto. A budete spokojeni.