Tak toto už je sila.... OU
aní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot.
Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat.
A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně."
Paní učitelka se také podívala a skutečně, boty byly obuty obráceně.
Zachovala klid, znovu je sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi, ty hovado, nevěděl dřív?" s námahou zase botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého brášky". Maminka říkala, že je teď budu nosit já."
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "Kde máš rukavičky?"
Chlapeček odpověděl: "Rukavičky mám schované v botičkách."
Soud s učitelkou bude v úterý...
-------------------------------------------------------------------------
Druhá třída po prázdninách
Paní učitelka vítá děti ve škole a ptá se, co dělali o prázdninách.
Hlásí se Alenka: "Prosím, já jsem si hrála na písku."
"Výborně, Alenko. A když napíšeš na tabuli bez chyby PÍSEK, dostaneš kousek koláče." Alenka se
soustředí, napíše PÍSEK, a za chvilku si už pochutnává na velkém slaďoučkém kousku koláče.
Pak se hlásí Pepíček: "Prosím, já jsem si hrál na písku s Alenkou!"
"No to je pěkné, Pepíčku. Teď napiš na tabuli HRA, a když to bude bez chyby, dostaneš také koláč." Pepíček na druhý pokus napíše třesoucí se rukou HRA a už cestou do lavice kouše koláč.
"A copak jsi dělal ty, Dežíku?", ptá se paní učitelka.
"Prosím, chtěl jsem si hrát s Alenkou a Pepíčkem, ale oni po mně házeli kamení!"
"No to se tedy opravdu zachovali nepěkně! Ale když napíšeš bez chyby : BEZPRECEDENTNÍ DO NEBE VOLAJÍCÍ RASOVÁ DISKRIMINACE ROMSKÉ MENŠINY, dostaneš koláč i ty!!!."