Ďábelský vtip.
Jednoho dne dostal Bush infarkt a umřel.
Okamžitě se odebral do pekla, kde už byl očekáván.
„Jsi na mém seznamu“, řekl mu ďábel, „ale já zrovna nemám volné místo.
V každém případě tady ale musíš zůstat, takže mám pro tebe návrh.
Mám tady pár hříšníků, kteří nebyli tak špatní jako ty.
Jednoho z nich pustím, ale ty půjdeš na jeho místo.
A budu k tobě dokonce tak dobrý, že ti dovolím, aby sis sám vybral.“
Bushovi se to zdálo jako dobrý obchod.
Ďábel tedy otevřel první místnost.
Tam byl veliký bazén, v něm plaval Nixon.
Stále se potápěl a něco hledal, ale vždy se vynořil s prázdnýma rukama.
Znovu, znovu.
„Ne,“ řekl Bush. „Já nejsem dobrý plavec. Myslím, že tohle bych dělat nemohl.“
Ďábel tedy otevřel druhou místnost.
Tam byl Brežněv a velikým kladivem rozbíjel kameny.
Kamenů nikdy neubývalo.
„Ne," řekl Bush. „Mám problémy s ramenem.
Strašně bych trpěl, kdybych musel pořád rozbíjet kameny.“
Ďábel tedy otevřel třetí místnost.
Tam ležel na zemi Bill Clinton, ruce svázané nad hlavou, nohy svázané a roztažené.
Nad ním se skláněla Monica Lewinská a dělala to, co dělala nejlépe.
Bush hleděl v šoku.
Pak řekl: „Jo, myslím, že tohle bych vydržel.“
Ďábel se zachechtal (jak jinak, než ďábelsky) a řekl:
„Monico, můžeš jít.“
