Já mám s dopravní policií jen veselé zážitky
. To jsem měl ještě Kiu Sephii Leo 1,5 GTX, byl leden a vezl jsem večer kamarádku do vesničky za Prahou. Na konci Uhříněvsi mě zastavili, jako všechny ostatní auta, následoval tento rozhovor:
Policista: "Dobrý večer pane řidiči, silniční kontrola. Prosím Vaše doklady, doklady od vozidla."
Já: "Dobrý večer. Jistě." Vystoupil jsem z auta, podal mladému policistovi žádané doklady a rozhovor pokračoval:
P: "Děkuji. Pil jste před jízdou?"
Já: "Ano, samozřejmě."
Policista vytřeštil oči: "A co jste pil?"
Já: "Měl jsem dvě kávy a dvě minerálky. Přece neumřu na dehydrataci."
Policista se usmál a zeptal se mě, zda jsem ochoten podrobit se dechové zkoušce. Neodmítl jsem, pěkně jsem fouknul, na displeyi 0,0, pohoda. V tom druhý policista zastavil další auto, Hondu Accord. Řidič vyskočil z auta a začal na policistu křičet, že co ho zdržují takhle večer. Než stačil, evidentně zaskočený, policista nějak zareagovat, ozval jsem se já. Klidným hlasem jsem ho zeptal jestli mu mám jednu napálit hned nebo až se policisté otočí. Že tyhle kontroly dělají kvůli nám, aby nás nějaký ožrala nezabil. Nevím kdo byl zaskočený víc, jestli řidič Hondy nebo policisté, ale frajer předložil doklady, dýchnul a byl odeslán. Ale mě si tam ještě pánové nechali. Po průzkumu občanky a zjištění, že jsem ještě svobodný a zběžném zjištění jak vypadá kamarádka (fakt hezká holka) jsem byl dotázán, zda je to moje slečna. Po záporné odpovědi s dovětkem, že mě nechce, jeden z policistů došel k okénku spolujezdce, zaklepal a po stažení okénka kamarádce řekl: "Co to slyším slečno, takový milý mladý muž a Vy ho nechcete?!" Kamarádka zrudla jak vlajka SSSR, nevzmohla se na jedinou hlásku a veškeré naděje na získání srdce této slečny byly definitivně v trapu. Ale taky je pravda, že si mě dotyční policisté pamatovali a i když jsem tudy jezdil pravidelně a potkával je často, tak už mě nikdy, jako jediného, nezastavili a jen mi mávli na pozdrav
.