Jelikož byl před námi prodloužený víkend, v pátek cestou z práce jsme z přítulkyní dostali bláznivý nápad: co tak zajít si k moři? Původně jsme sice odpoledne plánovali výlet za bílými tigry do Liberce, ale výlet jak výlet, že?
Proběhla rodinná porada a bylo schváleno. Zajeli jsme do Olmiku koupit nějaké jídlo na cestu a slovinskou dálniční známku, rakouskou jsem kupoval až na hranicích na rakouské straně. Nakonec jsem byl rád, že jsem slovinskou dálniční již měl z domu. Cenový rozdíl cca 140 Kč mi za čekání v hodiné frontě nestojí - fronta na známku na rakousko-slovinských hranicích byla značná.
Večer v deset jsme sedli do auta a hurá na Istrii
Provoz jak prase, od Brna až po Maribor červená řeka koncových světel. Za Mariborem dál na západ nádherně prázdná dálnice. Při mé pohodové dalniční jízdě tempomatových 120 (jinak dodržování rychlosti vrámci místních úprav a aktuálních uzavírek, místy rychlejší předbíhání) vydržel benzín téměř na konec Slovinska - tankoval jsem u města Kozinec. A tam mě čekalo překvapení - dobíjecí stanice Tesla i s tímhle krasavcem:
- Tesla sosá šťávu
- DSC_0436.JPG (92.22 KiB) Zobrazeno 929 x
Druhé překvapení byla spotřeba při čtyřech lidech + pes + něco málo v kufru: 5,55 l/100
Před slovinsko - chorvatskými hranicemi jsme několik kilometrů popojížděli stylem jednička - dvojka, za hranicemi na okreskách směr Umag a dál Poreč minimální provoz. Nakonec jsme skončili u moře v obci Dajla, pár kilometrů před Porečem. Ticho, klid, málo lidí, nádherně teplá voda. Na jídlo jsme zajeli do Poreče a v půl desáté večer cesta zpět domů.
Nebyl bych to já, kdyby mě zase něco nenapadlo - do Terstu je to z chorvatsko-slovinských hranic jen pár kilometrů, jedeme se tam podívat
To jsem si dal... Každá ulice je do kopce, zaparkovat není kde, všude auta a miliardy skútrů. Nakonec, ač pořád ve městě, jsem skončil v kopci, kde už ani dvojka netáhla a musel jsem řadit jedničku. Uf! Naštěstí jsme se vymotali a následovala pohodová cesta zpět téměř prázdnými dálnicemi. Tankoval jsem v rakouském Poysdorfu, výsledná spotřeba 6,35 l / 100 km. Domů jsme dorazili v neděli před obědem.
Auto mě zase příjemně potěšilo. Tempomat drží nastavenou rychlost kopec - nekopec, sedačky pohodlné (ani po téměř 1600 km najetých za 1,5 dne nejsem dolámaný), spotřeba taky supr. Serpentiny mezi Vídní a Grazem mě tentokrát zvlášť bavili a i přítulkyně si všimla, že se culím
I když celkové odhlučnění by mohlo být lepší, ne že ne, ale už jsem si zvykl.
Co mě cestou vysloveně vytáčelo byl styl jízdy - za Vídní 4 pruhy, všichni se drží ve dvou levých, málokdo zajde do třetího. Do úplně pravého asi mají zákaz vjezdu
takže jsem asi 2x přeskákával přes dva pruhy, jen abych mohl předjet pomaleji jedoucí vozidlo po mé levici (jednou i přes všechny). Ve Slovinsku zase nikdo ve stoupáních nepoužívá pruh úplně vpravo, takže člověk občas přejíždí jak debil z pruhu do pruhu, aby nepodjížděl
Výlet to byl hezký, hezky jsem si zajezdil, rodina taky spokojená. Co víc si přát