1. Hyundai H1 / 6 VAN 2,5 TCi, barva HIP HOP RED z 03/2004 (Kim-ir-Čong)
Tento vůz jsme koupili jako velmi mírně ojetý (necelých 29 tis km a 1,5 roku starý) v r. 2006. Je to vůz určený výhradně pro dlouhé cesty nad 100 km od baráku a tak ho také používáme. To ale znamená, že jeho využití je ze všech vozů nejmenší. Pořizovací cena byla 320 tis Kč po slevě (o 220 tis. Kč levnější, než by stál nový) a po zakoupení jsem na něm provedl nějaké úpravy – do ložného prostoru jsem vložil postele se skříněmi pod nimi, což nám umožňuje tam při cestách na dovolenou ukládat věci a nevozit žádné batožiny. Konstrukce postele je však natolik bytelná, že umožní na postelových deskách vozit náklad do hmotnosti 400 kg, takže auto lze bez nutnosti demontáže postele užívat i pro převážení nákladu. Pod stropem jsem pak instaloval poličku na věci, abychom si měli kam odložit oblečení, když se před spaním svlékneme. S tímto vozem se na krátké vzdálenosti jezdit nedá, má spotřebu pak cca 12 litrů na 100 km. Na dlouhých cestách však při 2,5 litrovém objemu motoru umí jezdit i za cca 7,8 litru. Průměrnou spotřebu za celou dobu provozu má 9,1 litru nafty na 100 km. Vůz má dnes najeto 75 tis. km. Je to pro posádku velmi příjemné auto a přiznám se, že ho mám zatím nejraději ze všech aut, které jsem kdy měl. Je velmi povedené, snad s výjimkou konstrukce zadních brzd, poměrně spolehlivé, nicméně několik závad, hlavně v elektrice jsem musel řešit. Spolehlivé je tedy o něco méně než vozy od Renaultu, ale je hlavně pohodlné na obsluhu, dynamické (umí jet až cca 183 km/h dle tachometru). Využíváme ho do značné míry jako obytný vůz, takže nám umožňuje při dlouhých cestách být nezávislými na ubytování v hotelích a kempech. Důležité je, že se tam může pohodlně vyspat celá 5 členná rodina 3 děti vepředu a 2 rodiče vzadu. A jak by také ne, když plocha toho vozu činí cca 10,5 m2. Sjezdili jsme s ním značný kus světa. Byli jsme s ním v Německu, Polsku, na Slovensku, v Maďarsku, Rakousku, Chorvatsku, Černé Hoře, Bosně i Hercegovině, Švýcarsku, Lichtenštejnsku, v Itálii, Francii až do Marseille i Monacu, v řadě z těchto zemí i několikrát a máme připravené trasy cest na Nordkapp (Německo, Dánsko, Norsko, Finsko a Švédsko), do Turecka až do Tarsu (Slovensko, Maďarsko, Srbsko, Bulharsko, Turecko) a na Sicilii (znovu Rakousko a Itálie, ale tam, kde jsme ještě nebyli). Zatím jsme je však nerealizovali. Takže kdyby se chtěl někdo přidat....
- Espero´s_H1_WEB.jpg (14.5 KiB) Zobrazeno 1136 x
2. Dacia Logan MCV 1,5 dCi barva červená Passion z 12/2007 („osudem prokleté“ auto nazvané Metelesku Blesku“)
Dacii Logana MCV jsme pořídili v době, kdy jsme potřebovali standardně umísťovat do vozu 2 dospělé, 3 děti i s dětskými sedačkami, 1 hluboký kočárek pokud možno v nesloženém stavu a 2 psy střední velikosti, belgického ovčáka a křížence retrívra s ridgebackem. Současně to ale mělo být provozně nízkonákladové auto pro krátkodobé denní otrocké cestování do práce (cca 20 tis. km ročně) a pro obsluhu rodiny a domu určené pro převážně krátké cesty do 100 km od bydliště. A tak jsme chodili od značky ke značce od prodejce k prodejci, pěkně všichni kompletně celá 5 členná rodina s hlubokým kočárem, dětskými sedačkami i těmi psy a fyzicky zkoušeli, do kterého typu vozu do maximálního objemu motoru 1,5 litru se vejdeme dle „námi zvoleného kriteria“. Prodejci z nás měli z části „radost“, z části „legraci“. Neuspěli jsme (tenkrát) u žádné jiné značky s výjimkou právě a jenom Dacie Logan MCV. A proto jsme si jí koupili. Pořizovací cena byla 358 tisíc Kč, neb je v nejvyšší výbavě, ještě o něco rozšířené. Tenkrát, v prosinci 2007 se žádné slevy neuplatňovaly. Při výběru tedy nehrály roli žádné technické parametry, lahůdky a fičury ani „divná pověst“ značky Dacia. Dokonce ani to ne, že jsme automaticky zařazeni, jak občas na cestách pozorujeme od ostatních řidičů, mezi „socky“. Vůz má dnes najeto téměř 90 tisíc km a kromě nutnosti vyměnit motorek zadního stěrače dosud neměl jinou mechanickou nebo elektrickou závadu. Zpočátku však měl několik závad na plastech uvnitř kabiny, které musely být vyměněny. Šlo buď o drnčení, nebo o nutnost výměny palubní desky v důsledku rozlomení v plastu zalitého zámku přihrádky. Vše bylo řešeno v záruce. Jeho průměrná spotřeba je skoro stejná jako u Thalie - 5,29 litru nafty na 100 km.
Je to však „osudově prokletý vůz“. Nejen, že byl 3x poškozen zloději (2x odcizeno rádio a poškozeny přední dveře jednou pravé jednou levé a jednou odcizen zadní stěrač), ale byl celkem 3x poškozen havárií (vždy nezaviněně a vždy v okamžiku nárazu nebo poškození stál), jednou při nárazu zezadu opilou řidičkou (škoda 109 tisíc Kč, nutnost rovnání na stolici a výměny zadního příčného nosníku skeletu, a pak 2x na parkovišti, jednou nám tak odepsali levý přední blatník, podruhé pravý zadní bok). V obou případech dělal náklad na opravu 36 tisíc Kč a v obou případech byla oprava provedena vyklepáním a výměnou nárazníků. Na dovršení všeho byl v červenci 2012 vůz poškozen kroupami, bylo na něm 198 důlků a oprava stála dalších 36 tisíc. Takže opravy karoserie dodnes stály nějakých 217 tis. Kč po bouračkách i kroupách a dalších cca 55 tis po těch zlodějích. Naštěstí veškeré opravy byly hrazeny z povinného ručení viníků a spoluúčast na pojistce u opravy po kroupách činila pouhých 1 tis. Kč, takže nás to nezruinovalo. Opravy po zlodějích nás však na spoluúčasti stály nějakých 13 tis. Kč. Přes to všechno jsme to auto za celých skoro 5 let vlastním neuměním ani jednou neškrábli. Štěstím bylo, že žádná z bouraček nezpůsobila nutnost mechanických oprav na poháněcí soustavě ani na podvozku. Proto po mechanické stránce vůz drží i navzdory těm bouračkám a po těch 90 tis. km mu vlastně vzdávám hold. Auto zatím téměř nikdy nebylo na delší cestě, za celou tu dobu bylo pouze 1x v Kopřivnici, 1x na Seči a 1x v Třeboni (na srazu Hyudajů, kde s ním hlídkovala manželka v cíli, aby nebyla orientační soutěž narušená, kdybych nestačil včas dorazit od startu s H1), jinak jezdí jako otrok do práce do Prahy a kolem baráku.
- Dacia_Seč_2010_18_WEB.jpg (29.15 KiB) Zobrazeno 1137 x
3. Renault Thalia LS Collectoin 1,2 barva hnědá Café metalíza z 06/2012 (Sulejmán)
Vozidlo jsem pořídil koncem června 2012 za účelem pořízení druhého pracovního vozu – otroka - pro denní cesty do práce a zpět pro manželku, vůz by měl tedy po záběhu jezdit průměrně tak asi 80 km denně (cca 20 tis. km ročně). Bude určen výhradně pro krátké nebo kratší cesty v okolí bydliště, neboli pro cesty do 100 km od něj.
Byl to výhodný nákup „odřeknutého“ nového vozu, který stál pár týdnů u prodejce na dvoře. Původní cena vozu byla 275 tis. Kč, já jej obdržel za cenu ojetiny, po mamutí slevě sumárně 120 tis. Kč za 155 tis. Kč, ovšem při využití financování od RCI Finance, v důsledku čehož mi úrok zase následně zčásti slevu požere. No nekupte to. Pro tento typ jsem se rozhodl pro jeho dobrou technickou pověst, předpokládáným nízkým provozním nákladům i velkému kufru. Pohodlí je tam ale méně, hlavně na zadních sedadlech, to ale téměř nevadí, jezdí tam buď vůbec nikdo, nebo malé děti ve věku 6 a 9 let, nicméně i ty si už stěžují na málo místa pro nožičky.
Vůz má nyní najeto cca 3 000 km a dosud bez problémů. Zatím má vůz průměrnou spotřebu benzinu 5,43 l na 100 km, očekávám, že po zajetí motoru klesne, ale až po ujetí pár desítek tisíc km.
- Thalia_4_WEB_2.jpg (194.72 KiB) Zobrazeno 1137 x
Jak se ti lepila taková plocha? 
Do té doby jsem 6 let jezdil v Renaultu - Scénic rv 98. 
