Re: Něco pro zasmání
Napsal: 18 říj 2019, 18:16
Nepovedený výtěr z konečníku...
Kamarád Richard, toho času statný třicátník, něco špatného snědl. Trávil s novým kamarádem průjmem dny i noci na míse, a to po tři kalendářní dny. Pomalu dehydroval, a když už cítil, že zřetelně slábne, seznal, že by si měl přinejmenším postěžovat své obvodní lékařce. Cestu na středisko předem vyloučil, protože věděl, že by po cestě určitě vyloučil do kalhot... Chudák...
Takže jí zatelefonoval a popsal z WC detailně svou nezáviděníhodnou situaci s tím, že nezapomněl oznámit, odkud právě volá. Asi proto, aby přidal svému utrpení na dramatičnosti. Dožadoval se napsání léků na dálku, a že je máma zajde vyzvednout.
Doktorka jej odmítla. A že ho prostě musí vidět, že to není sranda, a že mu musí provést výtěr z konečníku a zjistit tak, zda se nejedná o nějakou vážnou infekci. Kdyby tak byla bývala věděla...
Richardovi tedy nezbylo, než se podřídit. Doma si nastřádal delším posezením na záchodě, jakýs takýs náskok proti dalšímu průjmovému záchvatu. Mezi půlky nacpal froté ručník s motýlky, sedl do auta, a vyrazil za vyšetřením. Asi to nebyl ručník, ale osuška, soudě dle toho, že v autě se dotýkal hlavou střechy.
Plná čekárna. Ríša sedí, a v duchu prosí, ať všichni rychle zemřou, jinak se z osušky stane plínka...
Z ordinace vychází korpulentní sestra :"Vy jste pan Š. ? Tak pojďte, ať se nestane nehoda, to by nám tady ještě scházelo, viďte ?"
Richardovi zčervenaly mírně odstávající uši a vstoupil do jámy lvové...
"Pane Š., stáhněte si kalhoty, předkloňte se, a uděláme ten výtěr", vyžaduje spolupráci lékařka.
"Paní doktorko, tohle fakt nedám, už ten předklon bude nebezpečný a vniknutí špejle s vatou do konečníku, tak to už vůbec ne !"
"Sestro, dělejte, a Vy se, pane Š., předkloňte ! Mám plnou čekárnu lidí !"
Nyní budu reprodukovat Richardova slova.
"Tak jsem stáhl kalhoty a trenýrky, vytáhl z nich ručník, předklonil se, jako skokan na lyžích těsně před odrazem, a čekal. Sestra vzala špejli s vatou, odchlípla jednu řitní půlku, a druhou rukou mi vrazila špejli do prdele... A ze mne okamžitě vystříkl průjmový gejzír, který, nedbaje překážek a částečně sterilního prostředí ordinace, si razil cestu všemi směry. Samozřejmě byl provázen zvukem trhající se peřiny. Posral jsem sestru, zdravotní karty rozložené na stole, včetně kalendáře, doktorku a její nasazené brýle, a také sebe..."
Nastalé ticho ruší jen Richardovo blekotání, že se omlouvá. Pak také sestra, jež bezmocně překládá zdravotní dokumentace, bědujíc', že neví, co s posranými kartami vůbec dělat. A ještě lékařka, která v umyvadle pucuje stolicí znečištěné brýle, a hlavně obličej...
Ríša si rychle vytírá vlastní osuškou zadnici, natahuje kalhoty a s pozdravem na shledanou zbaběle utíká ze zdravotnického zařízení...
Tak tohle je fakt k posrání...
Epilog - Richard byl do večera bez průjmu. To asi ten šok. Po čase poslal maminku pro svou kartu a změnil obvoďáka. Sestra jí kartu bez protestu vydala, což je pochopitelné..
Kamarád Richard, toho času statný třicátník, něco špatného snědl. Trávil s novým kamarádem průjmem dny i noci na míse, a to po tři kalendářní dny. Pomalu dehydroval, a když už cítil, že zřetelně slábne, seznal, že by si měl přinejmenším postěžovat své obvodní lékařce. Cestu na středisko předem vyloučil, protože věděl, že by po cestě určitě vyloučil do kalhot... Chudák...
Takže jí zatelefonoval a popsal z WC detailně svou nezáviděníhodnou situaci s tím, že nezapomněl oznámit, odkud právě volá. Asi proto, aby přidal svému utrpení na dramatičnosti. Dožadoval se napsání léků na dálku, a že je máma zajde vyzvednout.
Doktorka jej odmítla. A že ho prostě musí vidět, že to není sranda, a že mu musí provést výtěr z konečníku a zjistit tak, zda se nejedná o nějakou vážnou infekci. Kdyby tak byla bývala věděla...
Richardovi tedy nezbylo, než se podřídit. Doma si nastřádal delším posezením na záchodě, jakýs takýs náskok proti dalšímu průjmovému záchvatu. Mezi půlky nacpal froté ručník s motýlky, sedl do auta, a vyrazil za vyšetřením. Asi to nebyl ručník, ale osuška, soudě dle toho, že v autě se dotýkal hlavou střechy.
Plná čekárna. Ríša sedí, a v duchu prosí, ať všichni rychle zemřou, jinak se z osušky stane plínka...
Z ordinace vychází korpulentní sestra :"Vy jste pan Š. ? Tak pojďte, ať se nestane nehoda, to by nám tady ještě scházelo, viďte ?"
Richardovi zčervenaly mírně odstávající uši a vstoupil do jámy lvové...
"Pane Š., stáhněte si kalhoty, předkloňte se, a uděláme ten výtěr", vyžaduje spolupráci lékařka.
"Paní doktorko, tohle fakt nedám, už ten předklon bude nebezpečný a vniknutí špejle s vatou do konečníku, tak to už vůbec ne !"
"Sestro, dělejte, a Vy se, pane Š., předkloňte ! Mám plnou čekárnu lidí !"
Nyní budu reprodukovat Richardova slova.
"Tak jsem stáhl kalhoty a trenýrky, vytáhl z nich ručník, předklonil se, jako skokan na lyžích těsně před odrazem, a čekal. Sestra vzala špejli s vatou, odchlípla jednu řitní půlku, a druhou rukou mi vrazila špejli do prdele... A ze mne okamžitě vystříkl průjmový gejzír, který, nedbaje překážek a částečně sterilního prostředí ordinace, si razil cestu všemi směry. Samozřejmě byl provázen zvukem trhající se peřiny. Posral jsem sestru, zdravotní karty rozložené na stole, včetně kalendáře, doktorku a její nasazené brýle, a také sebe..."
Nastalé ticho ruší jen Richardovo blekotání, že se omlouvá. Pak také sestra, jež bezmocně překládá zdravotní dokumentace, bědujíc', že neví, co s posranými kartami vůbec dělat. A ještě lékařka, která v umyvadle pucuje stolicí znečištěné brýle, a hlavně obličej...
Ríša si rychle vytírá vlastní osuškou zadnici, natahuje kalhoty a s pozdravem na shledanou zbaběle utíká ze zdravotnického zařízení...
Tak tohle je fakt k posrání...
Epilog - Richard byl do večera bez průjmu. To asi ten šok. Po čase poslal maminku pro svou kartu a změnil obvoďáka. Sestra jí kartu bez protestu vydala, což je pochopitelné..