Petzl62 byl vyslyšen a Pavel se k testu skutečně dopracoval, omlouvám se za zdržení, poslední dny byly skutečně hektické...
První máj trošku jinak, aneb "den třívozový"
Víkendy většinou slouží k tomu, aby si člověk pro pracovním týdnu odpočinul. Ale někdy se toho nahrne trošku víc, takže to může být klidně i naopak. Letošní 1. květen byl jeden z takových dnů. Čekala nás cesta pro nové auto mojí ženy, setkání s kamarády a zkouška Tusíka, a následně ještě odpoledně-večerní rodinná oslava. Nebudu to zbytečně rozvádět, začalo se před sedmou ráno a končilo následnou druhou ranní. Holt, někteří manažeři se prsí tím, že pracují 16 hodin denně, já jsem je ještě o 3 hodiny trumfnul
Takže pojďme k tomu neobvyklému (a pro mně vskutku svátečnímu) třívozovému dnu:
Vůz č. 1: Okolo poledne přijíždím s Albínem na parkoviště u zámku Loučeň. Těším se, čeká mně projížďka téměř novým Tusíkem a potom si přesednu do úplné funglovky mé ženy, řídit 2 nové káry za den, to se mi jen tak nepovede
Protože máme napilno, udělám si pár obrázků Tusíka a už sápu se po klíčích, abych neztrácel čas.
Vůz č. 2: Tomu se samozřejmě budu věnovat nejvíce. Není to tak dávno, co jsem měl k dispozici stejný model v jiném provedení, takže se nebudu opakovat povídáním o vzhledu a stejných prvcích. Netradičně začnu pár obrázky, kterými představím několik detailů, které mě zaujaly:
Na černém voze ještě více vynikne chromová linie na horním oblouku dveří. Není to typický chrom, má polomatný povrch ve stylu nerez nebo titan. To je také důvod, proč mě na rozdíl od ostatních tento prvek neirituje.
Pohled do motorového prostoru mj. napovídá, že se líbí nějakému zviřátku. Naštěstí si snad nepochutnalo na žádném kabelu, alespoň prozatím. Kryt hlavy válců vývojáři pojali v minimalistickém stylu.
Whoops, zřejmě si mám myslet, že jsme k testu získali vozidlo trefené na bok a při opravě se ho nepodařilo úplně srovnat
Ale netřeba se obávat, při použití menší než velké síly vzpěru do otvoru v kapotě dostanete
V prostoru pro rezervu tentokrát rezervu samozřejmě nehledejte
Zadní opěradla lze sklopit přímo z kufru. Pro dokončení sklopení jsem ale stejně musel přistoupit k opěrkám přes boční zadní dveře, takže za mně je to řešení napůl
Pasažéři na zadních sedadlech mohou u výbavy Style využít integrovanou stínící roletku a vyhřívání zadních sedaček
Sedačka spolujezdce zde má možnost výškového nastavení. Na boku středového tunelu najdeme praktickou odkládací schránku.
Potahy sedadel jsou zdobeny líbivým nenápadným motivem
Dostatečné hluboká schránka pod loketní opěrkou
Ovládací prvky na středovém tunelu. Tlačítkový volič převodovky má tvarově odlišené tlačítko N pro lepší hmatovou orientaci, pomůže např. při parkování.
Počítejte se mnou: 28 integrovaných tlačítek na plně hladké ploše, přehlednost hadra, tohle se prostě nepovedlo. A lesklá čerň od PETROFa tu marnost jen podtrhuje.
](./images/smilies/eusa_wall.gif "Brick wall")
Jednu výhodu to má, pozorný čtenář si všimne, že fotograf si zapomněl nalakovat nehty...
Inovovaná schránka na brýle: stiskněte červené tlačítko a vypadnou vám brýle. Nebo třeba taky ne...
Prvotní pocity jsou shodné jako minule. Zevnitř vypadá auto lépe než zvenku, i když v této černé barvě nejsou stereoidně vypouklé podběhy tak nápadné jako u jiných barev. Pozici za volantem kopíruji od svého předřidiče (zřejmě Mr. Hyundai nebo jeho žena), pouze lehce upravím zrcátka. "Bezklackový" automat vypadá na první pohled nezvykle, ale zvykl jsem si na něj rychle a nevadil mi. Už od prvních metrů s potěšením vnímám výborné odhlučnění motoru a stejně jako při předchozí testu pozitivně kvituji schopnost podvozku vyrovnávat se s nerovnostmi vozovky, kterých je na silnicích (či spíše silničkách) okolo Loučně nepočítaně. Na druhou stranu ale podvozky chválíme vcelku často, takže by mě spíše zajímalo, jak se bude auto chovat na nerovnostech třeba po 100 tisících km. Když jsem se dostal na úsek s kvalitnějším asfaltem, zkusil jsem vůz povodit v zatáčkách trošku razantněji - přece jen už je to v krátké době druhý Tucsoní test, takže jsem se cítil za volantem sebevědoměji - a byl jsem mile překvapen. Tucson se chová v zatáčkách velmi sebejistě, ochotně reaguje na pohyby volantu a i při ostrém průjezdu zatáčkou ji projíždí jako na kolejích, pohon 4x4 této jistotě určitě napomáhá. Jako řidič předokolky s mírně nedotáčivou charakteristikou jsem měl občas dokonce dojem, že mi lehce ustřeluje zadek, než jsem si uvědomil, že to auto prostě takhle jistě projíždí zatáčky. Zajímal by mě také pocit spolujezdce z takové jízdy, přece jen řidič, který se drží volantu, jinak vnímá náklony vozu v zatáčkách.
Kvalitu audiosoustavy jsem netestoval, spíše jsem si užíval klid v kabině. Ale jakožto spíše nepříznivec randálu v kabině netuším, nakolik bych kvality audiosystému zhodnotil.
V tomto voze jde vcelku zřetelně poznat rozdíl mezi jízdními režimy ECO a NORMAL. Zatímco při ECO vozidlo při deceleraci začne plachtit, při NORMAL (a také SPORT) přepíná na režim rekuperace a citelně vůz zpomaluje. Bude to chtít trošku praxe, naučit se s vozem jezdit tak, aby dělalo to, co po něm chci. Ale pokud jde v uživatelském menu nastavit stupeň rekuperace, je to určitě bod k dobru. Stejně jako při testu DCT-čkové Kony oceňuji logiku ŘJ převodovky, i při režimu ECO reaguje na výrazné sešlápnutí akcelerátoru a žene vůz do otáček. Za sebe mohu říct, že bych ani režim SPORT nepotřeboval, i při ostatních dvou režimech lze vozidlo přimět k silné akceleraci a držení motoru v otáčkách. Při deceleraci před zastavením (např. před křižovatkou) jsem si všiml, že převodovka podřazuje docela pozdě a při podřazování lehce pocukává. V Koně jsem si tohoto nevšiml, přičítám tento jev rekuperačnímu brždění.
Vzhledem k nedostatečné délce testovací jízdy je těžko hodnotit spotřebu. Lehce neférově mohu říci, že jsem do Loučně přijel s motorem 1.5 DPI a spotřebou 5,1, odjížděl jsem v autě osazeném 1.2 DPI a dovezl ho domů s hodnotou 4,7 a Tusík měl spotřebu o trošku nižší než.... obě ty ostatní auta dohromady
Každopádně by mě zajímala spotřeba tohoto auta na mé nejčastější trase a srovnání s předchozím Tucsonem s manuálem a bez MHEV technologie. Vzhledem k tomu, že se často pohybuji ustálenou rychlostí na rovinkách, tak si troufám říci, že tzv. "obyčejný" 1.6 T-GDI by v mém případě byl úspornější než technologicky vyspělejší, ale těžší 1.6 T-GDI MHEV DCT. K tomu samozřejmě přičtěte také vyšší finanční nároky při koupi. Můj osobní odhad je cca 6,5 - 7,0, ale je to opravdu pouze jen odhad...
Krátkou jízdu po středočeských okreskách jsem si vychutnal a finální hodnocení bude obdobné jako minule: je to auto, které mě baví řídit, ale platit bych ho nechtěl. Možná, až budu starší a bude mi činit obtíže s nasedáním a vysedáním do sedačky do výšky, kterou mám nyní, tak této třídě přijdu na chuť. Zatím jej přenechám jiným s tím, že pokud vozům této kategorie hovíte, tak Vám Tuscon s klidným srdcem doporučím. Volba pohonného systému je s otazníkem, osobně se kloním k jednoduššímu technologickému provedením a sám sebe se ptám, zdali MHEV je skutečně přínos pro řidiče a provozovatele nebo spíše úlitba bruselským ouřadům.
Vůz č. 3: S úsměvem usedám do novotou vonící KIA RIO 1.2 DPi, zamávám ostatním na pozdrav a vyrážím směrem k domovu. Bylo by nefér hodnotit úplně syrové auto, které ještě nemá vyjetou ani svoji první nádrž, ale jak se trošku zajezdí, tak rád přidám test i tohoto auta. Již nyní si dovolím malé rýpnutí: i v "holobytě pod tři kila" najdu zcela jednoznačně své sluneční brýle na obvyklém místě. Někdo by se měl zamyslet...
Jsem rád, že jsem se s vámi mohl opět potkat a doufám, že příště to nebude z naší strany tak bleskové, jako tentokrát. A jako vždy, special thanks to Mr. Hyundai a Hyundai Centrum Praha!
P.S.: Dodatečně vnímám hodnocení Mr. Hyundai a přestože nejsou naše výroky ohledně podvozku shodné, respektuji jeho náhled. On zřejmě jako jediný má možnost vyzkoušet všechna testovaná vozidla na stejné trase, takže dokáže lépe vypozorovat rozdíly mezi jednotlivými testovanými kousky. S ohledem na tuto skutečnost je na místě přiznat, že jeho hodnocení má vyšší vypovídací hodnotu. 
) co nějaký sraz ?
