Jak se jezdí s baterkáčem trochu dál, aneb trochu toho dobrodružství a adrenalinu...
Je pátek odpoledne, připojuji Fionu na šťávu se začátkem odpoledního nízkého tarifu, když se blíží jeho konec, tak přepínám v appce na odložené nabíjení, takže nabíjet přestane a mám spočítáno, že baterku nabije do 100% do konce nízkého tarifu v druhé polovině noci - než to začnete komentovat - mě tohle hraní s čísly fakt docela baví a skoro mě mrzí, že po instalaci FVE to skončí a budu moct nabíjet kdy se mi zlíbí pořád za stejné peníze
.
Výpočty nelhaly, když jsem se vyhrabal z baráku, došel jsem nabíječku odpojit od auta a ani nevím proč, jsem jí smotal do kufru i s digitálním elektroměrem do zásuvky. Blíží se poledne a dospěli jsme k závěru, že si zajedeme do Prahy na oběd do naší oblíbené hospody. Oběd byl výborný, hurá zase domů, ještě kávu (ano, Tondo, obarvenou vodu) a hurá do Želiva (fakt je to mužského rodu) - zadem všeho všudy 100 km, i když v kopcích, tak by to neměl být s dojezdem problém. Až do Divišova probíhala cesta až idylicky - městečky v této části Středočeského kraje toho máme najeto docela dost, takže jsme vzpomínali kam jsme kdy zrovna tudy jeli nebo kam vede jaká odbočka... V Divišově navigace od TomTomu hlásí, že se má odbočit doprava, ale Vlašim je na směrníku přeškrtnutá. No, o objížďce by snad navi věděla, do Všechlap se dojet dá, snad ví co dělá. A frčíme, projeli jsme Všechlapy a vjíždíme do obce Libež. Na vjezdu je úplně nový asfalt, skoro netknutý - aha, asi to čerstvě dodělali, tak ještě neodvezli značení. A přímo uprostřed obce silnice skončila - doslova! A navigace vesele trvá na průjezdu dál
...
Podle pohledu na mapu, by možná mohla vést spodem paralelní komunikace, tak na ní vjíždím, navigace se chce otáčet, minuli jsme poslední domy a cesta míří do lesa, je čas se otočit, ale navigace hlásí, že to jde projet, tak jí poslechnu. Po velice výživné cestě lesem, kdy bláto bylo až na střeše přijíždíme k brodu. Za normálních okolností by to nebyl problém, ale je po deštích, hladina má tak půl metru a průtok nechci ani odhadovat - to by nás spláchlo. Takže otočit, lesem zpátky, Libeží zpátky, Všechlapy zpátky do Divišova a vymyslet kudy dál... Dojezd samozřejmě s ujetou vzdáleností klesá, ale zatím je spousta kapacity, no stress. Zvažuji cestu přes Český Šternberk, ale navigace se ne a ne chytit a pořád vymýšlí jak projet Libeží
. Takže rezignace na navigaci, hup na dálnici a zapínám navigaci spíš ze zvědavosti znovu až na dálnici - do Želiva už trefila. Nicméně dojezd už stál za sledování a nevypadalo to úplně optimisticky. Hodně klamavý je příjezd do Želiva, který je z táhlého a dlouhé kopce, takže na posledních cca 4 km stoupl dojezd ze 102 na 150 km. Jsme na místě, dojezd 150 km, kapacita AKU 47%, to bude cajk...
Divadlo byl úžasné, protože jsme na představení byli už potřetí, tak jsme měli připravený vstup do děje (na místě, kde se s diváky počítá), prostě nás to všechny moc bavilo (podle reakcí i herce
).
Sedáme do auta a hurá domů. Co vám budu povídat, pod kopcem domů 100 km a dojezd 150 km, nahoře na kopci domů 96 km a dojezd 92 km... Vnitřní paniku jsem držel uvnitř, ale na každém dalším kopci jsem nadával jak špaček, kdy už konečně skončí. Než moje racio zakročilo. Sledovat dojezd v kopcovitém terénu je blbost, auto ho každým metrem přepočítává, takže nahoru do kopce se šíleně zkracuje, dole kopcom zase nesmyslně roste. Soustředil jsem se na kapacitu AKU - cca 25% kapacity představovalo cca 70-75 km. To mi došlo ve chvíli, kdy svítila zbývající kapacita oněch 25% a domů to bylo 30 km
.
Domů jsme dojeli se zbývající kapacitou 14% a deklarovaným dojezdem 26 km, ale ten ovlivnil fakt, že zatímco celou cestu jsem jel jak podělanej a nebylo to kvůli dojezdu, ale hned po vyjetí ze Želiva mi přehopkal před autem zajíc a za další obcí volným krokem srna - většina cesty byla v lesích, takže dobrovolně max 70 km/h, aby byl čas reagovat a kde byl les hustší, tak klidně i 55 km/h. A nebylo to zbytečné - zajíci nás otestovali dvakrát, vysoká ještě jednou; když už jsme to měli domů blízko, tak jsem se nechal unést plynulostí výkonu elektromotoru a konec cesty jsem si docela užil
.
Podtrženo a sečteno to bylo docela dobrodružství, za které si z půlky můžu sám (cesta do Prahy a zpátky) a z půlky za ní vděčíme navigaci. Bohužel se to stává i navigacím jiných tvůrců, ale v tu chvíli bych to nejradši z toho auta vyrval!!!
A jaké je cestování s baterkáčem? Parádní - fakt mě to baví - ticho, dostupnost výkonu, plynulost...
Žena byla dnes u doktora, takže přišla brzo domů. Od září vozím dceru nejen do školy, ale i ze školy. Takže když jsem jí doma vyklopil, tak jsem tam nechal svoje auto a Fionu jsem si na cestu do práce a z práce domů od ženy půjčil...
Sakra - ze mě asi bude fanoušek a propagátor elektromobility....
... což ještě umocnil SNIKE, který se u nás v neděli stavil cestou domů z prodlouženého víkendu za volantem EV6. No, musel jsem se svézt a otevřeně říkám, mít volného 1,5 mio, tak frčím do Ostravy pro tu skladovku GT line v modré metle, zadokolku. To auto je prostě bomba!!!