Cserv – „Červená Elenka“
Napsal: 27 úno 2011, 01:19
Narodila se asi 24.7.2008 - (dle vystaveného techničáku)
adoptovali jsme jí 19.2.2009
O nás:
Moje rodina (myslím tím manželka a dcera) a já jsme neslyšící. Jinak se omlouvám za chyby, které píšu.
Příběh první – jak se kupuje auto …
(Pokud nechcete přečíst dlouhý text, klidně přeskočit
)
V lednu 2009 nám do rodiny přibyla dcerka Elen, z porodnice jsem si holky přivezl půjčeným autem od rodičů za což jsem se hodně styděl.
V Liberci jak už to tak bývá, sněhu tam je opravdu dost, když byl Eleně přesně měsíc a jeden den tak jsme vyrazili na úřad na druhý konec Liberce. I přes výborný kočárek jsme na zastávku došli s těží. Manželku vytočilo i to, že zastávka byla přemístěná o 400m dál a ještě ke všemu autobus ani po 10 minutách nejel.
V tu prohlásila, že se vydáme do velkého kopce a půjdeme do Dordy, kde prodávají Hyundai. Odložili jsme dcerku u vchodu a obhlédli vystavená auta. Manželka se hned zamilovala do červené I30 a už tam dupala, že bez toho auta už domu nejdeme.
Vystavené auto bylo zlevněné s výbavou Comfort. V té době jsem neměl tušení co to ten komfort vůbec je
, strašně se mi zalíbil panel. Tak jsem si do toho sednul, poprvé v autě, nádhera 
, lepší než ve Fábii v autoškole 
. Ale pořád jsem šel směrem k I30 CW, která nebyla vystavená 
, pač jsem chtěl mít dostatečně větší kufr, ale samozřejmě manželka je tvrdohlavá palice nedala se odbít.
Tak jsem si vymyslel takovou výmluvu: "Jak by se nám tam vešel kočárek" , tak manželka poprosila prodejce 
, jestli by jsme nezkusili narvat do kufru náš kočárek. Prodejce byl hodný a předvedl nám jak lehce dáme kočárek do kufru. A s údivem jsem se koukal jak se kočárek krásně vešel a místa se tam ještě našlo dost. 
Další mou výmluvou jak získat větší auto bylo, že v kapse mám opravdu jen pár drobáků a prodejce tvrdil, že to nevadí, že i sám také nemá peníze 
, že na to stačí občanka a řidičák.
Manželka však prohlásila, že jsme kufr ušpinili od kol … a už ho tu prostě nechat nemůžeme.
Se smutným pohledem jsem odkráčel ke stolu prodejce a vyřizovali jsme papíry. Později jsem si všimnul, že už nějaký lidé zkoumali a ohmatávali skoro naše auto a lidem se autíčko také velice líbilo ale prodejci v tu chvíli došlo potvrzení o schválení půjčky na auto a tak ze stolu vykřikl, že auto je prodaný a mají ho připravit k předání.
Naše červené autíčko, bylo ale obuto v letních pneumatikách, cesta domů byla jen o ulici ale čekat do jara až roztaje sníh se nám opravdu nechtělo.
Tak jsem se ptal prodejce jestli nemají i zimní, ale tvrdili, že je nemají skladem.
Už bylo hodně pozdě večer, než jsem to konečně vyřídil, chudáci prodejci museli ještě zůstat po pracovní době se mnou, kvůli vyřizování spousty papírů.
Tak jsem se těšil jak sednu do auta, ale před sebou po celém silnici jsem měl 20 cm sněhu, si asi neumíte představit jak jsem se bál, s novým autem a s letníma gumama Mno katastrofa, ale naštěstí byla jen jedna křižovatka a rovina domů, ale ABS fungoval.
První noc z toho jsem nemohl spát, jak jsem byl šťastný, že mám jako majitel první svoje nový auto.
Hned druhý den jsem s autem jel do pneuservisu a koupil jsem zimní pneu abychom mohli na výlet se pochlubit a novým autíčkem.
Do dnes nám auto jede bez závady s plnou spokojeností, jen už manželce mrzí, že jsme nekoupili CW, "já jsem si to myslel", ale všechno se tam vešlo co bylo potřeba vést. Do dnes žádné závady jsme neměli, jen prodejci aut, tam kde jsme to koupili, už skončili, s tím prodejcem jsem byl strašně spokojení, mnoho věcí nám pomohl.
Fotka pořízena v květnu 2009 u tchýně.
adoptovali jsme jí 19.2.2009
O nás:
Moje rodina (myslím tím manželka a dcera) a já jsme neslyšící. Jinak se omlouvám za chyby, které píšu.
Příběh první – jak se kupuje auto …
(Pokud nechcete přečíst dlouhý text, klidně přeskočit
)V lednu 2009 nám do rodiny přibyla dcerka Elen, z porodnice jsem si holky přivezl půjčeným autem od rodičů za což jsem se hodně styděl.
V Liberci jak už to tak bývá, sněhu tam je opravdu dost, když byl Eleně přesně měsíc a jeden den tak jsme vyrazili na úřad na druhý konec Liberce. I přes výborný kočárek jsme na zastávku došli s těží. Manželku vytočilo i to, že zastávka byla přemístěná o 400m dál a ještě ke všemu autobus ani po 10 minutách nejel.
V tu prohlásila, že se vydáme do velkého kopce a půjdeme do Dordy, kde prodávají Hyundai. Odložili jsme dcerku u vchodu a obhlédli vystavená auta. Manželka se hned zamilovala do červené I30 a už tam dupala, že bez toho auta už domu nejdeme.
Vystavené auto bylo zlevněné s výbavou Comfort. V té době jsem neměl tušení co to ten komfort vůbec je
, strašně se mi zalíbil panel. Tak jsem si do toho sednul, poprvé v autě, nádhera , lepší než ve Fábii v autoškole . Ale pořád jsem šel směrem k I30 CW, která nebyla vystavená , pač jsem chtěl mít dostatečně větší kufr, ale samozřejmě manželka je tvrdohlavá palice nedala se odbít.Tak jsem si vymyslel takovou výmluvu: "Jak by se nám tam vešel kočárek"
, tak manželka poprosila prodejce , jestli by jsme nezkusili narvat do kufru náš kočárek. Prodejce byl hodný a předvedl nám jak lehce dáme kočárek do kufru. A s údivem jsem se koukal jak se kočárek krásně vešel a místa se tam ještě našlo dost. Další mou výmluvou jak získat větší auto bylo, že v kapse mám opravdu jen pár drobáků
a prodejce tvrdil, že to nevadí, že i sám také nemá peníze , že na to stačí občanka a řidičák. Manželka však prohlásila, že jsme kufr ušpinili od kol … a už ho tu prostě nechat nemůžeme.
Se smutným pohledem jsem odkráčel ke stolu prodejce a vyřizovali jsme papíry. Později jsem si všimnul, že už nějaký lidé zkoumali a ohmatávali skoro naše auto a lidem se autíčko také velice líbilo ale prodejci v tu chvíli došlo potvrzení o schválení půjčky na auto a tak ze stolu vykřikl, že auto je prodaný a mají ho připravit k předání.
Naše červené autíčko, bylo ale obuto v letních pneumatikách, cesta domů byla jen o ulici ale čekat do jara až roztaje sníh se nám opravdu nechtělo.
Tak jsem se ptal prodejce jestli nemají i zimní, ale tvrdili, že je nemají skladem.
Už bylo hodně pozdě večer, než jsem to konečně vyřídil, chudáci prodejci museli ještě zůstat po pracovní době se mnou, kvůli vyřizování spousty papírů.
Tak jsem se těšil jak sednu do auta, ale před sebou po celém silnici jsem měl 20 cm sněhu, si asi neumíte představit jak jsem se bál, s novým autem a s letníma gumama
Mno katastrofa, ale naštěstí byla jen jedna křižovatka a rovina domů, ale ABS fungoval. První noc z toho jsem nemohl spát, jak jsem byl šťastný, že mám jako majitel první svoje nový auto.
Hned druhý den jsem s autem jel do pneuservisu a koupil jsem zimní pneu abychom mohli na výlet se pochlubit a novým autíčkem.
Do dnes nám auto jede bez závady s plnou spokojeností, jen už manželce mrzí, že jsme nekoupili CW,
"já jsem si to myslel", ale všechno se tam vešlo co bylo potřeba vést. Do dnes žádné závady jsme neměli, jen prodejci aut, tam kde jsme to koupili, už skončili, s tím prodejcem jsem byl strašně spokojení, mnoho věcí nám pomohl.
Fotka pořízena v květnu 2009 u tchýně.
Protže nejel autobus, tak sis šel koupit auto 
Kvůli mém práci a mojí dceři která neslyší, jsme se odstěhovali do Prahy, teda kousek od Prahy. S Dordou jsem byl taky velice spokojený, jen nevím proč to zrušili? 
, nehodu měla 
Až mě chytl za srdce 