Než se uvelebíme za touto palubní deskou
- 28.jpg (86.22 KiB) Zobrazeno 1399 x
vezmeme do ruky tento trochu neobvyklý volant
- 29.jpg (79.76 KiB) Zobrazeno 1399 x
a budeme používat tyto pedály s vtipnou nápovědou čím se přidává a čím ubírá podle matematických znamének
- 30.jpg (76.05 KiB) Zobrazeno 1399 x
čeká nás trocha teorie
.
Zkoušený vůz představuje pomyslný střed nabídky, jak výkonem, tak výbavou. Auto které tu máme si za "sebe" účtuje Kč 1.394.890,-- vč. DPH. Nevím jak pro koho, ale pro mě je to balík. Baterky jsou prostě drahé. V tomto autě, které je poháněno synchronním elektromotorem s permanentním magnetem o výkonu 160 kW (postaru 217 koní) a točivém momentu 350 Nm je LiPol akumulátor o využitelné kapacitě 72,6 kWh nabízející teoretický dojezd na jedno nabití 481 km.
Zajímavé je, že všechny výkonové verze mají stejnou maximální rychlost, zjevně tedy elektronicky omezenou, a to 185 km/h. Námi zkoušené provedení udává zrychlení na 100 km/h za 7,4 sekundy - stopkami jsem to neměřil, ale nemám důvod výrobci nevěřit.
Co je pro elektromobily typické, a pro mě poněkud strašidelné, je pohotovostní hmotnost v průměru
DVOU TUN a užitečné zatížení pouhých 450 kg, takže průměrných dospělých Čechů rozhodně nenaložíte 5 a jejich bagáž, i když je auto typováno jako pětimístné.
Dost bylo teorie, hurá na silnici!
Začínáme přesunem od prodejce domů. Jedu vyloženě na pohodu, trasa po D11 a pak přes Nehvizdy. Při průměrné rychlosti 60 km/h (přeci jen mi chvíli trvalo než jsem auto našteloval na focení) mi palubní počítač ukázal tuto spotřebu, kterou ovšem považuji za extrémně nízkou (průměr dle výrobce je 16,8 kWh/100 km, ale prostě to tak vyšlo
- 31.jpg (81.31 KiB) Zobrazeno 1399 x
- 32.jpg (74.99 KiB) Zobrazeno 1399 x
Malá odbočka - lze volit mezi bílým, a černým zobrazováním jak přístrojového tabletu, tak MMS. V rámci jízdních módů se grafika nijak zásadně nemění - pouze čísla a pohyblivé segmenty mění barvu - zelená pro ECO, modrá pro NORMAL a červená (zde použitá) pro SPORT. Ve spodní části je pohyblivá lišta, která v režimech ECO a NORMAL zobrazuje aktuální spotřebu, v režimu SPORT po vzoru vozů Rolls - Royce procento využití točivého momentu
.
V nastavení zobrazování jsem se nevrtal, ale pro sebe bych volil natvrdo červenou verzi na bílém podkladu, do světlého interiéru se skvěle hodí.
Mile mě překvapilo jak pohodlně a nenuceně se auto chová. Zarazilo mě ovšem, že na D11 se jakoby klepe, ano, je to jakási roleta, ale očekával bych, že při váze dvou tun si s ní auto poradí. Stejně tak jsem očekával, že pomůže dlouhý rozvor, že se tu podobně klepe Tucson s kratším rozvorem a vyšším těžištěm chápu, ale i IONIQ 5
...? Ale pohodová cesta po okresce z Nehvizd domů mě přesvědčila, že to je jen ta pitomá roleta a má holt blbou frekvenci.
Večer jsem se vydal ještě na jednu projížďku, tentokrát jsem hledal limity, trochu se bavil a cestou domů jsem záměrně jel "z práce".
Moc se mi líbí, a probouzí to ve mně vzpomínky na doby dávno minulé, jak tohle auto reaguje pod plynem, ať už v přímce nebo v zatáčce. Už jsem za ta léta s předohraby s motorem vpředu skoro zapomněl jak kouzelné je mít motor vzadu s pohonem zadních kol a řízení úplně oproštěné od přenosu pohonné síly i váhy motoru. Ne, nevzpomínám na starou dobrou stodvacítku, ale třeba na Tatru 613 a hlavně na Porsche 911, které jsem kdysi měl možnost párkrát řídit. Přestože mezi předními koly a volantem je elektrický posilovač, tak nějakou zpětnou vazbu ve volantu skutečně najdete, když zadupnete "+" do podlahy, tak stále disponibilních 350 Nm dělá své, zrychlení je opravdu výrazné a pokud to spolucestující nečekají, tak to s nimi i slušně zacloumá
(tímto se své ženě omlouvám). Stopu drží v zatáčkách velice statečně, ale tu váhu, i když jsou baterie mezi nápravami v podlaze, prostě pořád cítíte. Je to úplně jiný pocit než když je váha koncentrovaná na zadní nápravě (a celková hmotnost nižší)...
Zrychlování brzo přestane bavit, ale tu masu hmoty cítíte v každé zatáčce... A pak jsem najel na silničku vedoucí ze Záp k nám. A zmrznul mi úsměv na rtech! Jsem si vědom toho, že tahle silnice je fakt hodně špatná - nejsou na ní díry, je popraskaná a praskliny jsou průběžně vylévány, takže je vlastně samá příčná nerovnost, ale jen na pravé krajnici. Právě tady jsem ve svém N Linu trpěl jak pes a právě proto šla Sněhurka z baráku. Nebudu dál napínat - sice se IONIQ 5 netřepal tak, jako N Line, ale rozhodně tady nepředváděl uvolněnou pohodlnou jízdu jako Tucson na 17'' kolech, o obyčejné i30 1,0 T-GDi FB na 16'' kolech nehovoříc (a to jsem jel max. 90 km/h, stejně jako jezdím z práce). Těch pár stovek metrů tohohle auto v mých očích naprosto popravilo!!!
Od auta s cenovkou 1,4 mega a váhou dvě tuny čekám naprosto kultivovanou jízdu za všech okolností. A to tohle auto neumí
.
Co je platné, že je krásné, že skvěle zrychluje, že má nezáludné a čitelné jízdní vlastnosti (i na tom rozflákaném povrchu), že vám podvozek vše podstatné prozradí skrz sedačku a trochu i volant (jako, že se třeba blíží hranice adheze) a umí to i v rámci jízdy, pro kterou není primárně určené, když nezvládne to, k čemu určené je
Zajímavé ovšem je, že zatímco já jsem to v sedadle řidiče cítil, moje žena na zadním sedadle tyto otřesy nevnímala
Co člověk v tomto autě moc nevyzkouší jsou brzdy - auto rekuperuje při každém sundání nohy z plynu, úroveň rekuperace lze od 1 do 4 nastavovat pádly pod volantem a při úrovni 4 se z auta stane vozidlo ovladatelné jen jedním pedálem.
Rozdíly mezi jízdními režimy jsou vcelku znatelné, zejména citlivost pedálu "+" a ochota auta vytáhnout za akumulátoru "šťávu" jsou cítit. Auto se defaultně spouští v režimu ECO a troufám si tvrdit, že v 95% případů nebude řidič mít potřebu režim přepínat.
Takže jak to shrnout?