Hyundai club - forum

Test - netest ;o) Mix technických dat a postřehů k pěti letům společného soužití s tímto korejským „amíkem“ z Nošovic ;o) A moje cesta k tomuto mazlíkovi.

Generace TLE přišla na trh v roce 2015 jako nástupce modelu ix35. V té době jsem jezdil v hatchbacku i30 první generace po faceliftu a jak ix35, tak Tucson, mě nechávali chladnými. Nijak zvlášť mě neoslovily fotky ať exteriéru nebo interiéru, které se začaly objevovat v tisku a na internetu. Kdo bude hledat, zde, na fóru, najde moje kritické příspěvky na vrub tohoto auta. Byl to natolik kritický pohled, že jsem se na to auto nebyl ani podívat u prodejce. Prostě auto, a co má být…

První hodně letmé „seznámení“ s Tucsonem přišlo jedno ráno začátkem léta 2015 cestou do práce. Proti mně se najednou objevili nějaké nové tvary, které jsem neznal - dva kousky na značkách testovacích aut, jeden v Ara Blue, druhý v tmavě červené metalíze. Krátký pohled stačil, abych uznal, že „zvenku to auto až tak špatně nevypadá“ ;o) Jelikož jsem v té době pravidelně jezdil trasu Olomouc – Kopřivnice, pravidelně v nepravidelných intervalech jsem na cestách potkával testovací kousky v různých barvách, s levo- i pravostranným řízením. Buď jsem si na dizajn auta zvyknul nebo nevím, ale zjistil jsem, že exteriér je vlastně celkem povedený a líbí se mi. Interiéru jsem ale nějak na chuť nepřišel – zatím na základě oficiálních fotek.

Přišlo jaro 2016 a české zastoupení Hyundai vyhlásilo akci „Dva dny s Tucsonem“. Dobře, možná se jmenovala trochu jinak, ale podstatu to vystihuje dokonale ;o) Proběhla registrace na webu, dohodnutí termínu s prodejcem a jedno slunečné červnové páteční odpoledne jsem po podpisu smlouvy o zápůjčce dostal do ruky sklopný klíček od Tucsona. Černý, z tvrdého plastu, na omak úplně jiný, než jsem znal z i30. Na dvoře mě čekal Tucson v základní bílé, s propagačními polepy k právě probíhajícímu MS ve fotbale, kterého byl Hyundai jedním ze sponzorů. S naftovým srdcem pod kapotou o objemu 1685 cm3, jemuž dal výrobce do vínku výkon 85 kW a 270 Newtonových metrů kroutícího momentu. Předokolka, manuál šestikvalt, na kolech o rozměru 225/60R17, pneu Hankook VentusPrime 2, výbava Czech Edition. To znamenalo automatickou klimu, vstavanou navigaci se 7“ dotykovým displejem, posuvnou loketku, látkové sedačky s elektrickou bederkou u řidiče, kožený vyhřívaný volant, dešťový senzor, automatická světla, LKAS, denní LED svícení a spousta dalších funkcí a „blbůstek“.

Odemknul jsem auto, usedl za, na první pohled celkem malý, volant – a žádný wow efekt se nekonal. Spíš naopak. Sedačka relativně tvrdá a vysoko jak v kamionu, úzké přední okno, přede mnou trčící kapota jako u Tatry 148. Co už, ten víkend s ním snad nějak přežiju. Začal jsem si tedy nastavovat zrcátka a ejhle – při pohledu doprava se mi to auto zdálo jaksi široké. Vyrazil jsem na cestu k domovu, cestou hustě lemovanou stromy z obou stran. To auto je opravdu široké… Nechal jsem se vést obrysy kapoty a pak jsem si řekl, že když se na tuto cestu vleze autobus, musím i já s Tucsonem ;o) A rozměry najednou nebyly překážkou ;o) Doma jsem se podíval do specifikace na rozměry a ejhle – Tucson je o celých 150 mm širší než i30 I. Takže opatrně na škvíry, do kterých jsem se s i30 v pohodě vešel, tady už to bude trochu horší. Trvalo cca 200 km a na Tucsona jsem si zvyknul. To auto mi jaksi sedlo, začal dávat svým způsobem smysl, vyšší posed přišel vhod, zátah a spotřeba naftového motoru na 1600 kg hmotnosti auta také v pohodě, hlučnost rozumná s příjemným naftovým brumláním na pozadí, sedačky skvělé, spotřeba v kombinaci okresky + dálnice něco přes šest litrů. Vydržel jsem sedět za volantem 400 km v kuse bez toho, aby mně boleli záda. Akorát na opěrku hlavy jsem si musel chvíli zvykat, jelikož je vysunuta dopředu trochu víc, ale pár kilometrech si to „sedlo“. Suma sumárum, za víkend jsem s ním najel téměř 1100 km. Úsměvná perlička z parkoviště u jednoho obchoďáku:“Kde parkujeme?“, ptala se drahá polovička. Zadíval jsem se po parkovišti a s úsměvem odpověděl:“Tam ta trčící bílá střecha.“ ;o)

V pondělí jsem jel auto vrátit. Moje i30 zůstala ještě v pátek v servisu na garanční opravu laku, takže Tucsona jsem vrátil prodejci a šel na servis pro náhradní auto. Dostal jsem – Tucsona ;o) Stejná motorizace i výbava, jen v tmavě šedé metalíze, která mu moc slušela a asi dva měsíce na to se přestala prodávat ;o( Jelikož se mi s ním dobře jezdilo, usmál jsem se a jel pryč. Žil jsem s ním deset dní a za tu dobu na počítadle kilometrů přibylo 1500 km. Zvyknul jsem si na něj tak moc, že jsem ho nechtěl ani vrátit ;o)

Tucsona jsem po téměř dvou týdnech opustil a vrátil se k i30. Byl to těžký návrat… Vyšší posed se mi zalíbil… Jednoho dne, cestou kolem prodejny Mitsubishi, jsem se zastavil podívat se na ASX. Stačilo usednout za volant a bylo vymalováno – na horší sedačce řidiče jsem do té doby neseděl. Následně se povedlo půjčit si na víkend Qashqai s benzínovým motorem. Ani zde jsem nedospěl k přesvědčení, že je to to pravé ořechové. Jedním z důvodů bylo to, že po 150 km mě ze sedačky začaly bolet záda ;o(

Tucson se mezičasem zalíbil kolegovi a dalšímu známému. Poptali, dostali zajímavou cenu a ve vsi přibyly dva identické kousky. Následně mé i30 skončila záruka a začínalo to vypadat, že se zadní nápravou budou starosti. Proběhla rychlá domácí porada a výsledkem bylo poptání Tucsona. U vícero prodejců, jak jinak. A skladovku. Přítulkyně chtěla bílou, já metalízu, takže Sand White ;o) Co na tom, že je bílá pouze podle techničáku ;o) Byla vybrána nejvhodnější nabídka, i30 poté nabídnuta na protihodnotu a jelikož nabídka na odkup byla opravdu zajímavá, slovo dalo slovo a šli jsme do toho.

Přišel pátek 2. 9. 2016. Nějak mi pořád nedocházelo, že si jedu pro nové auto. Dopoledne v práci uteklo jako voda. Odpoledne jsem s přítelkyní sedli do i30 a odjeli k prodejci. Tam jsem se s ní rozloučil (s i30, ne s přítelkyní) a poděkoval za společných 5 let a najetých 124100 km. Podepsali jsme asi 30 cm vysoký štos papírů, odevzdal jsem klíče od i30, vzal si klíče od Tucsona a v již známém interiéru jsme vyrazili k domovu. Ve středu přišel prodejci velký techniček, ještě ten den se povedlo auto přihlásit do evidence (na magistrátu ani noha, celé to trvalo 10 minut a 800,- českých).
A jdeme jezdit ;o) Jak jsem psal výše, auto se mi zarylo pod kůži. Zarylo se tam tak moc, že za první měsíc jsem najezdil téměř 3500 km. Po roce provozu svítila na tachometru číslice 36000, po druhém 71000. Pět let společného života znamenalo nájezd 164890 km. Hlavně cestou, občas i necestou. Navštívili jsme spolu 13 krajin Evropy, projeli značnou část České republiky. Na autě je aktuálně třetí sada letních pneu, za chvíli budu podruhé přezouvat na druhou zimní.

Podvozek je skvěle naladěný a v kombinaci se 17“ koly také hodně pohodlný. Vpředu McPherson, vzadu víceprvek. Dokáže velice efektivně tlumit nerovnosti bez zbytečných rázů do interiéru, ačkoliv krátké příčné nerovnosti nemá právě v lásce. S grácií dokáže vykružovat serpentiny a zároveň poskytovat řidiči zpětnou vazbu o tom, co se děje pod jeho zadkem. Tvrdší pneu jsou v interiéru slyšet, voda z kaluží nebo za deště a sněhová kaše v podlatnících a na podbězích také, ale jinak mu z pohledu hlučnosti nemám co vytknout. Je to asi také o zvyku, tyhle věci vlastně už ani nevnímám. Otevřená roletka v kufru také neznamená přemíru hluku. Hlučnost se vlastně vůbec nezmění, je pořád stejně příjemná. Pokud teda nenarazíte na příliš hrubý asfalt. Podvozek mě několikrát hodně příjemně překvapil. Třeba na Oravě v úseku Nová Bystrica – Oravská Lesná, v rychlé střídačce levo- a pravotočivých zatáček na novém asfaltu v úseku Hniezdne – křižovatka Lacková následovány vracečkami před a za Nižnými Ružbachmi, Červenovodské sedlo, Šternberk – Sovinec – Rýmařov, Ondřejov – Valšův Důl. Tahkle bych mohl pokračovat dlouho, tohle je jen malý výčet silnic, na kterých vyniknou kvality podvozku. Ano, auto se díky své výšce a vysokému těžišti naklání, ale drží a jede tam, kam ho řidič pošle. Jasně, není to sporťák ani i30 PDe řady N-Line nebo dokonce N (kdybych se měl držet značky), sedí se relativně vysoko, těžký naftový motor je také znát. Podvozek ale svým způsobem dokáže vtáhnout řidiče do děje a zprostředkovat zábavu za volantem. Svým způsobem. I když i zde hodně záleží na použitých pneu. Na auto obouvám Hankook a mé zkušenosti s aktuálně obutými VentusPrime 3 jsou veskrze pozitivní. Asi to bude i tím, že mají rychlostí index V ;o) Musím ještě dodat, že podvozek nemá rád ani prudké poryvy bočního větru. Při přejezdu mostu přes Oresund jsem si při jednom takovém poryvu ve výšce 56 m nad hladinou moře téměř ucvrnknul. V té chvíli jsem ocenil zapnutý LKAS.

S podvozkem je spojeno řízení. Zde má elektrický posilovač, který moc zpětné vazby řidiči nedává. Hmotnost motoru před předními koly ale špetku zpětné vazby přeci jen poskytuje a relativně brzy si člověk zvykne i na to málo. Na pohodovou jízdu přes republiku a dál to stačí.

Převodovka je manuální, šestikvalt. Přesná, tuhá tak akorát, hlavice šaltpáky má příjemnou velikost. Vlastně do dlaně tak akorát. Jednička je hodně krátká, zato tahoun. Zpřevodování ostatní rychlostních stupňů by mohlo být kratší: 50 ve městě na čtyřku jezdit nejde, motoru se to nelíbí a dává to hlasitě najevo. Reálně lze čtyřku použít od cca 55 km/hod., pětku od cca 75 km/hod. (raději 80) a šestku tam lze šoupnout až při cca 95 km/hod. Možná mám „benzínový“ styl řazení, na druhou stranu motor nepodtáčím a reálně řadím kolem 2000 – 2100 ot./min., otáčky následně klesnou nad hodnotu 1500, což je, jak jsem zjistil, nutné minimum pro hladký běh motoru bez zbytečných vibrací. Dálničních 130 na šestce znamená necelých 2250 ot./min. Pro zařazení zpátečky nutno stlačit pojistku pod hlavicí.

Jak jsem psal výše, motor dopovaný turbem má výkon 85 kW vrcholící při 4000 ot./min., maximální krouťák má hodnotu 280 Nm při 1250 – 2500 ot./min. Dokáže být úsporný (můj osobní rekord je průměr 4,3 l/100 km ve čtyřech lidech a plným kufrem) i příjemně svižný. Za studena, hlavně v zimě, je jeho původ u pana Diesla znát, po ohřátí se jeho chod značně zkulturní a ztichne. Chce to dopřát mu pár klidných kilometrů, přeci jen ohřát olejovou náplň o objemu 5,2 l chvíli trvá. Mé vyzkoušené doporučení je měnit olej včetně filtru co 10 – 15000 km, motor se pak chová diametrálně jinak (rozuměj příjemněji) než při dodržení výrobcem doporučeného intervalu 30000 km (osobní zkušenost s autem jednoho známého). S výměnou oleje je vhodné vyměnit i vzduchový filtr. Dávkovat meziplyny u tohoto motoru není problém, takže jsem se naučil využívat je. Motor je značně citlivý na kvalitu nafty. Je to hodně znát na hlučnosti, vibracích, spotřebě, reakcích na plynový pedál. Jasně, člověk tankuje to, co je na trhu, ale mnohdy se kvalita liší i šarži od šarže na stejné benzínce, nemluvě o rozdílech třeba mezi krajinami. Ověřeno. Ale možná mám jen příliš citlivý zadek, pravou nohu a uši.

Auto má dva režimy: Sport a Comfort. Je to úplně zbytečné, akorát to vypadá hezky v ceníku, reálný vliv to má akorát na posilovač řízení, který v režimu Sport trochu zatuhne. Na reakce motoru nebo manuální převodovku tyto režimy vliv nemají. Osobně mám trvale zapnutý Sport, v Comfortu je řízení na můj vkus přeposilované. Na druhou stranu, někomu to může vyhovovat.

Najít vhodnou polohu za volantem mi chvíli trvalo. Šlo hlavně o vhodný sklon opěradla v kombinaci s výškou sedáku a vzdálenosti volantu od budíků. Povedlo se, jezdím v celkem vzpřímené poloze. Po nuceném přesednutí do i30 PDe na pár týdnů jsem zjistil, že tenhle „dodávkový“ posed mi vyhovuje víc než posed v klasickém hatchbacku. Bohužel, ne každý si polohu najde hned, hlavová opěrka je vysunuta dopředu a to může někomu vadit. Ačkoliv je stavitelná vodorovně ve 3 polohách, pořád je to jen víc dopředu. Znám člověka, který se z tohoto důvodů v Tucsonu hodně těžce usadí. Výplň sedaček je přiměřeně tuhá, sedačka řidiče nikde netlačí a na můj vkus má i dostatečně velký sedák. Opěradlo je vysoké, jeho součástí je i elektrická bederní opěrka. Je výškově stavitelná, u spolujezdce tyto dvě posledně jmenované funkce, bohužel, chybí. Posed u spolujezdce působí trochu „utopeným“ dojmem. Sedačky vpředu jsou vyhřívané, opěradlo bez výrazného bočního vedení. Nevadí mi, za jízdy se držím volantu ;o) Mezi předními sedadly je středová konzole se dvěma držáky nápojů a posuvná loketní opěrka, která není výškově stavitelná. Pod ní je hluboká schránka na bonbóny, účtenky nebo jiný nepořádek ;o), pod ní ústí na zadní sedačky průduchy klimatizace.

Na zadních sedačkách je místa dost, uprostřed je sklopná loketní opěrka se dvěma držáky na nápoje. Auto je sice homologováno pro 5 lidí, nechtěl bych ale sedět uprostřed na trase dlouhé několik set kilometrů. V případě potřeby přepravy dětské sedačky je vzadu na krajních sedadlech krásný přístup k ISOFIX-u, stačí lehce zatlačit na plastové krytky. Opěradla zadních sedadel, dělena v poměru 1/3 : 2/3, lze polohovat páčkou vedle sedáku. Stejnou páčkou lze i sklopit opěradla zadních sedadel do roviny s podlahou kufru. V souvislosti s polohováním opěradel lze roletu zavazadlového prostoru přesunout do druhé polohy víc dozadu. Ještě příjemná vychytávka: když nechcete, aby boční pásy vzadu neplandaly, na C- sloupku je úchytka, do které lze zadní pásy zacvaknout. Bohužel, zadní pás uprostřed je trochu nešťastně vyřešený s hlavním uchycením do střechy u D-sloupku. Aby neplandal a nebouchal, lze ho zasunout do předpřipraveného otvoru ve střeše. Když sedí vzadu třetí člověk, je nutné nejdřív malou planžetu cvaknout do držáku v sedáku na pravé straně a následně se člověk připoutá velkou planžetou do držáku vlevo. Bohužel, díky uchycení pásu do střechy pak pás vadí při pohledu do vnitřního zpětného zrcátka.

Zavazadlový prostor má, dle katalogu, objem 513 l pod roletu a 1503 l se složenými opěradly. Má nepravidelný tvar, levá strana je jiná než pravá. Na podlaze je uvedena nosnost 60 kg, pod ní je „plnotučná“ rezerva, v ní je uložen hever, tažné oko, šroubovák. Kolem rezervy je spousta nevyužitého prostoru, kam lze uložit různé blbiny (pivo na dovolenou, gola sadu, smeták na sníh, lékárničku… nápadům se meze nekladou). Podlaha je zarovnaná se vstupní hranou. Ačkoliv pod podlahu by se prostorově roleta vlezla, její uložení brání právě rezerva. Roletu lze uložit na podlahu hned za vstupní hranu, jsou tam pro ni vytvořeny otvory. Nebo na podlahu mezi sedačky, vleze se tam tak akorát.

V interiéru je spousta tvrdých plastů. Na palubce, středové konzole, dveřích. Zvyknul jsem si na ně, nevadí mi, spousta novinářů kvůli tomu dávalo autu minusové body. Oceňuji, že téměř všechny funkce jsou ovládány dedikovanými tlačítky. K nezaplacení. Doslova. LKAS má tlačítko vlevo pod volantem, Stop-Start hned vedle šaltpáky, nastavení teploty duální klimatizace kolečky, vyhřívání volantu a sedaček vlastními tlačítky. I tady se ale najde kombinovaná funkce, a to přes tlačítko ohřevu zadního okna. Spolu s ním se zapíná i ohřev venkovních zrcátek a ohřev předního okna pod stěrači. Přední okno jako také vyhřívané není, pro rychlejší rozmražení lze zapnout jeho ofuk za pomoci klimatizace. Bohužel, při škrábání námrazy ho lze hodně lehce poškrábat, takže místo škrabky doporučuji používat rozmrazovací sprej. Skvělou vychytávkou je jeho automatické odmlžování, které funguje na jedničku s hvězdičkou. Budíky jsou jednoduché a přehledné, vlevo otáčkoměr a vpravo rychloměr, mezi nimi černobílý displej palubního počítače, vše podsvíceno bíle. Tlačítka jsou podsvícena modře. Svit tlačítek a budíků lze regulovat, navíc v nastavení přes multimediální systém lze nastavit automatickou změnu intenzity podsvícení dle denní doby (den/noc).

Co se týče oken, všechny jsou tónovaná, od B-sloupku dozadu jsou tmavší. Přední okno a okna předních dveří jsou solární, přední okno navíc s modrým pruhem.

Volant je kožený, tříramenný, a i po aktuálně najetých 167000 km je v pořádku. Je relativně malý, uvítal bych tlustější průměr věnce. V poloze „tři čtvrtě na tři“ má vykrojení na palce. Na levé straně je ovládaní hlasitosti a volby multimédií včetně přepínání mezi rozhlasovými stanicemi nebo písničkami, tlačítko „Mute“ (vypnutí zvuku) a zelený a červený „telefonek“ pro příjem/odmítnutí hovoru. Tlačítkem zeleného telefonu se člověk také dostane do menu telefonu v MMS (ne do menu přístroje). Na pravé straně volantu je ovládání palubního počítače a tempomatu, tady ve verzi „obyčejný“, ne adaptivní. Pravá strana volantu slouží také pro několik individuálních nastavení.

Multimediální systém umožňuje příjem rádia v pásmech AM/FM, DAB nepodporuje. Nemá ani CD mechaniku, zato má USB vstup. Lze také využít Bluetooth připojení nejen pro telefonování, ale i pro přenos písniček nebo mluveného slova z mobilu. Jeho součástí je i navigace. Lze ji přes hotspot připojit na net a poté si stahuje informace o dopravě, radarech nebo o počasí z internetu (tzv. Live Data). Prvních 5 let připojení je v ceně, po vypršení této lhůty MMS data nestáhne. Displej je 7“ velký, dotykový, matný a slušně odolávající ťápancům. Přenáší i obraz z parkovací kamery, která má samostatné pruhy pro přední a zadní kola. Obraz není nejhorší. V porovnání s některou konkurencí je dokonce luxusní (nemyslím to, co si myslíte, že myslím ;o)).

Exteriér je… z mého pohledu líbivý. I když je to věc individuální. Líbí si mi víc, než stejný model po faceliftu. Ten mírně naštvaný kukuč se mi líbí ;o) Osvětlení je rozděleno do tří úrovní: hlavní světla, mlhovky a denní svícení. Hlavní světlo obsahuje potkávací světlo projektorového typu, dálkové světlo a přísvit, takže 3x žárovka H7. Plus blinkr. Přístup k žárovkám je dobrý. Navrchu je LED pásek, který slouží jako parkovačka. To pak svítí i denní svícení, které je také LED. Po rozsvícení podávaček denní svícení zhasne. Zadní světla jsou kombinovaná: koncová světla a brzdová jsou LED, zpátečka a blinkry jsou řešeny žárovkou. Odděleně, hned nad nárazníkem, jsou dvě mlhovky, na každé straně jedna. Tajný tip: couváte v noci a moc toho nevidíte? Zapněte si mlhovky ;o)

Co se týče dizajnu, nedá mi nevytknout rozdělení pátých dveří na dvě části, mezi kterými je škvíra dobrá tak akorát na to, aby se tam usazoval bordel a vlhkost.

Co se nepovedlo? Za mně
- výhled šikmě vpřed, ať doleva nebo doprava; A-sloupek, hlavně jeho základna je příliš masivní, navíc je zde umístěn držák zrcátka, které také není nejmenší a za tuto kombinaci se klidně schová i autobus nebo kamion
- za deště je couvací kamera až moc „na ráně“, zkrátka špiní se až moc; chápu, daň za tvar karoserie a vzadu není místo, kam by kamera umístit šla tak, aby se nešpinila, leda pod nějakou krytku a tady nabírá na významu ekonomický pohled výrobce
- za deště musí člověk otevírat páté dveře hodně opatrně, jinak mu voda z kraje dveří nateče za krk
- nedovyladěný senzor deště; v 95% funguje skvěle, někdy má ale vlastní hlavu a ne a ne pustit stěrače, takže řidič si musí pomoci sám
- na značné snížení účinnosti svícení předních světel stačí jejich celkem slabé znečištění
- stěrače – směrem doleva vše v pořádku, cestou zpět hodí levý stěrač „flusanec“ na pravou polovinu okna
- plasty v kufru hodně lehce náchylné k poškrabání a zničení
- držáky sítě v kufru vyrobeny z plastu; zkoušet jejich výdrž nehodlám, už jsem viděl ulomený kus
- citlivost na boční vítr by mohla být nižší
- chybí jednodotykové ovládání všech oken (pouze u řidiče)
- chybí možnost otevření/zavření oken přes dálkové ovládání (viz NX4)

Co se povedlo?
- podvozek
- sedačky
- radost z řízení
- jednoduchá výměna žárovek ve světlech
- jednoduchá výměna kabinového a vzduchového filtru

Obsáhlé hodnocení - díky!
Překvapuje mě, že po uplynutí 5 let odmítá NAVI sosat data . Na to se s dovolením rád mrknu, až se uvidíme.
A kdyby to náhodou někdo nevěděl - ten potížista, který si nedokáže v Tucsonu TLE pohodlně sednout za volant, jsem já

No teda to je recenze jak vyšitá . není nad osobní postřehy přímo od dlouholetého uživatele. Bravo a díky za užitečné informace.

Axel ,pekné kámo.
Mr.H ešte pár rokov a pôjde to.

Díky, kluci.

idam.i píše: ↑26 zář 2021, 11:06 Mr.H ešte pár rokov a pôjde to.

Ano, půjde. Do světa ...
Mám 3 kandidáty na výběr (teoreticky). A hned po Novém roce začnu s průzkumem .

Stále Háčko?

Jeden tam je, další jsou koncernoví sourozenci. Ale s ohledem na dodací lhůty aut do výroby to bude potřeba vyřešit v prvním kvartále .

Výborně podané postřehy. Velmi čtivé. Díky Axeli .

stanKon: Nemáš zač a díky za pochvalu.

Tak hlavně doufám, že po pěti letech na tom budu se spokojeností minimálně tak jako ty .

Možná i víc, tebe nebude zlobit časté vypalování DPF.

Doufám . A přeju ať se ti podaří do budoucna, tuhle kaňku, nějak uspokojivě vyřešit

Já teď budu zřejmě muset hledat případného dochtora. Na garančku si člověk dojede, ale se závadou už by to bylo horší. Divím se, že nemají "openservisy" zájem dělat pro autorizáky (alespoň u nás), vzhledem k prodejům je tu výhled na dlouhodobě zajištěné kšefty..
Asi mají dost kšeftů anebo H nedobré podmínky? Uvidíme, kdyžtak se pokusím do nějakého z místních infiltrovat a něco zkusit změnit .