Bydlení ve vlastním nebo v nájmu?

[Minko]

Ad video - mladí pomalu rezignují na hodnoty starého světa (vlastní bydlení, auto, rodina, dítě...). Jsou méně odolní, pracovití, schopní i chytří; současně něco je složitější a dražší, než bylo, takže třeba místo vlastního bydlení končí v podnájmech do konce života (a teď se jim i politici snaží namluvit, že je to normální nemít vlastní bydlení), odkládají děti, bo je to práce, čas a peníze atd. Pak ty peníze vydávají za zbytné hračky jako poslední iPhone, Macbook atd. (tím neříkám proč ne iPhone, ale spousta z nich ho má primárně jako statusovou věc, kterou nepotřebuje a přitom smrdí korunou).

Nejhorší je pak, když automobilky začnou dělat auta šité na tyto lidi, jakési "iPhony na kolečkách" a pak se diví, že se to neprodává - prostě na ně nemají -, a stávající zákazníci jdou jinam.

Zaujimave ze na zapade dlhodobe byvanie v najmoch funguje. Len nas region z toho musi robit strasiaka. A to pisem ako nie fanusik byvania v najme ale zaroven to nezatracujem ako nieco zle.

[milosh]

Nebudu brát v potaz to, že už většina z nás má vlastní bydlení v domě nebo v bytě, ale pokud by vám bylo řekněme 30, čemu byste dali přednost? V zahraničí s nájemním bydlením nikdo problém nemá, tady každý musí mít svoje, i kdyby měl hypotéku "40 let", což mi taky moc nepřijde dobré, já mám rád svobodu, ale taky bydlím ve vlastním, dluhy jsem nikdy neměl rád, i když jak se říká hypotéka je dobrý dluh.

Jak jste na tom, máte děti, které toto řeší?

Dnes chtějí mladí cestovat, což je super, rozhodně jsem pro, než být v ČR, chodit do práce, co je nebaví, jen aby měli na hypo...

[lumix]

V zahranici tedy zejména Rakousko a Německo, tam je úplně jiná kultura nájemního bydlení než u nas a tedy se nedivím ze spousta lidi bydlí v najmu, moji němečtí kolegové se kdysi velmi divili proč tak řeším/hrotim vlastní bydlení.
Já radeji vlastní, ale taky mi je už kus přes 40 a kdybych mel znovu a v dnešní době 25 tak nevím zda bych radeji nevolil komfort najmu, jen moc neznám současné ceny, tak opravdu těžko soudit.
Mám dvě děti a ne dost penez na dva byty, ale nevylučuji, ze kdybych našel byt za rozumnou cenu a zároveň by byl pokles sazby hypotečního úvěru, ze bych nekoupil.
Kolega doma s jedinackem a tchanem sponzorem aktuálně kupuje 7 létě dceři byt u/v Brně za cca 9 mil. velmi pěkna lokalita co mi ukazoval, nicméně pro mě nedostupné.

[Mexican]

najomny system byvania je na zapade ale uplne inak postaveny ako u nas. To co sa stalo v 90tkach a 2000 (sam som toho bol svedkom ako podpredseda novozvniknuteho drzuska, potom SVJ) ze mesta odpredavali extremne pod cenou bytovy fond ktory dovtedy fungoval ako najomne byvanie na zapade neprebehlo. Tam su celkom silne a transparentne organizacie / obce ktore prenajimaju

k bytom u nas sa dostali kdeaki smelinari, ktori boli v 90tkach pri zdroji penazi. Teraz je situacia pokrivena tak, ze sa najdu jedinci co maju len v brne 10-12 bytov len preto, ze na startovacej ciare mali viac penzi a napr v 2006 odkupovali 2izb byty kusok od centra za 200-250 000kc. Tie sa o 5-6 rokov predavali uz za cca 6 az 8 nasobok. S tym sli hore aj najmy. Teraz je situacia taka, ze najmy su minimalne v Brne proste hrozne. Vyssie nez napr v Hannoveri, Kasselu a to nehovorim napr o Drazdanoch a Lipsku. A nezabudajme, ze skopcaci maju vyrazne vyssie prijmy. Vobec nebudem riesit realitne skupiny, ktore beru desiatky az stovky bytov v mestach pretoze maju financie navrch. Tym sa znizuje dostupnost kupy nehnutelnosti pre normalneho cloveka, co zas srobuje ceny najmov pre nestastnikov ktori nedosiahnu na jedna vysoke ceny a jedna na vysoke hypoteky

ja byvam vo svojom. Jeden byt ktory som kupoval v 2010 som predal v 2022 za 3,5 nasobok. Dom ktory som dostaval v 2018 ma dnes 2x vacsiu nominalnu hodnotu. Aj kedy som planoval vyletiet do sveta, tak tento dom uz predavat nebudem. Da sa bez problemov prenajat za cca 30kkc mesacne, co je v podstate po zdaneni 25 500kc cista ruka, to je krasny garantovany prijem bokom

V prenajme si viem predstavit napriklad byvanie na skusku - ak ma oslovi Sardinia, prenajmem si tam na pol roka byt alebo dom, zistim ako sa tam zije v realnom rezime a potom tam bud nieco kupim alebo skusim nieco niekde inde. Inak si byvanie v najme moc neviem predstavit, prijde mi to tak nejak ospravedlnenie si vlastnej lenivosti riesit svoju bytovu otazku (ono totiz najomnik moc veci nemoze a tak nie je ani moc motivovany nieco vylepsovat, opravovat. Nic pre mna

v najme som byval ked som prisiel do Brna, pretoze som jedna nevedel ci tu ostanem a jednak som samozrejme mal malo penazi. Byvali sme 4 v 3i byte, kazdy uz vtedy (2005) platil 4000kc. Ludia vsak prichadzali a odchazali, bolo to narocne. Potom sme s priatelkou byvali v take speluni za 10 000kc vc energii. To my prislo hrozne vela ale bohuzial to bolo tak.

[Georges]

Dnes je všechno jinak, než třeba před pěti, šesti lety. Vydělám si čistého cca 32 000. Zaplatím měsíčně pronájem 12 000 za byt 2+1 v paneláku, plus energie ( topení, voda plyn). Dalších 1 500 taky každý měsíc do "fondu oprav". To jsem někde kolem 20 000, nicméně od příštího roku bude ještě hůř.
Tak mi poraďte, kde našetřím 3 miliony, abych si byt mohl koupit do osobního vlastnictví.
Každopádně jsem si nejsem jistý, jestli tohle téma patří do našeho fóra, které se týká automobilů Hyundai.

[Martinsp]

Pro mě jednoduchá odpověď. V ČB platí majitelé bytu za vše tak do 6000. Takže 14000 které jsi už ochotný dát bych pral do hypotéky. Nevidím jediný důvod to cpát někomu jinému.

[Stephanos]

Georges: To je bohužel past nájemního bydlení. Z ní se už teď dostává těžko a půjde to ještě hůř. Já jsem to vyřešil tak, že jsem do nájmu radši vůbec nešel. Rovnou jsem si vzal po škole hypotéku na garsonku. To se v roce 2006 ještě dalo i v Praze, dokonce i v novostavbě. Stačilo tehdy složit jen 50 000 Kč. Platil jsem za ni stejně nebo pak i míň, než bych platil za nájem. Podařilo se mi ji splatit za osm let. Pak jsem garsonku pronajal a nájmem z ní splácím další hypotéku za byt 3+kk opět v novostavbě. Vedle toho se hodnota té garsonky mezitím už skoro zčtyřnásobila. Jít tehdy do té hypotéky bylo jedno z mých nejlepších životních rozhodnutí. I když hodně mých kamarádů to tehdy nechápalo a kroutilo hlavou, nechtěli se ještě vázat a radši chtěli volně cestovat po světě. Kdybych ale tehdy skončil v nájmu, nejspíš bych se z něj nevyhrabal doteď.

[Vysous]

Můžu popsat svoji situaci. Celkem by mi nevadilo jít do vlastního - nejvíc mi vadí ta nejistota, že majitel našeho bytu může kdykoliv říct "sorry, běžte jinam". Zároveň jsem prací natvrdo vázanej na Prahu. Bydlíme v Berouně, což se ještě dá s dojížděním zvládnout.

Ale na vlastní bydlení v rozumný lokalitě (myšleno to, že ráno nepojedu 2,5 hodiny do práce) prostě nedosáhneme. Tak o pět let nám to nevychází. Mám celkem slušnej plat, ale 8M+ na bydlení sehnat nedokážu (ani si na to vzít hypotéku). Něco jsem za těch cca 10 let práce po škole (dostudoval jsem v 28) našetřil, ale protože moje rodina nic nemá (žádný chalupy po babičce), zdaleka to nestačí.

Takže ať si myslím cokoliv, zatím na vlastní bydlení (bez toho abych drasticky omezil svoje životní pohodlí) nedosáhnu. Takže nájem a uvidí se.

[lumix]

Ono je také rozdíl před 10 lety, před Covidem a teď. 8 mega bych možná dal, ale za cenu velkého omezeni a to by se mi nechtělo. Jsem rad, ze jsme s rozumnou hypotékou mohli i se dvěma dětmi jezdit každý rok na zahraniční dovolenou k moři, já mám potřebu být akespon 1x ročně u moře, strašně mě to nabije a ještě jsme to zvládli zaplatit za 10 let, teď už si člověk v létě užívá zahradu, v garáži vikendovku, konto byly jiné ceny a podmínky a k tomu jistota růstu v práci. Dětem ještě dopřát vzdělání, doufám ze oba zvládnou vysokou a uplatní se v životě. Každému jsem založil účet kde pomalu nakupuji akcie a uvidime co z toho bude až dokončí školy.

[cestovatelcasem]

Pro mě jednoduchá odpověď. V ČB platí majitelé bytu za vše tak do 6000. Takže 14000 které jsi už ochotný dát bych pral do hypotéky. Nevidím jediný důvod to cpát někomu jinému.

Jojo, zlatý voči. U nás v Plzni bylo 4+1 už v r.2000-2003 pronajímaný studentům za 14tis., dnes je to zas víc. V Praze znám spoustu lidí v nájmech, který platěj víc jak 16tis./měs. za krcálky (max. do 2+1).

Pokud jde o srovnávání se (západním) zahraničím, je to dost neporovnatelné a spousta faktorů v tom. Každopádně mám x Čechů nebo Slováků, povětšinou žijících v Německu nebo V.B., kteří tvrdí, že na Západě, pokud se nevymaníš z nájemnýho bydlení, zůstaneš navždy chudákem ve finančních "okovech" a stejně tak většinou dopadnou i tvé děti..
Samozřejmě je v ČR i SR pár specifik. Třeba to o chatách/chalupách, kvůli čemuž se na nás ze západu dívaj jako na rozmazlený v nemovitostních otázkách.
Pak je tu konzervativismus naší populace.
A pak jsou tu ještě cynici, třeba pár mých kolegů v práci (nutno dodat, že dřív dělali u exekutorů), kteří prohlašují, že chlap, který do 40ti let nezvládne vydělat na/koupit aspoň 1 nemovitost, je prostě buď neschopnej nebo línej...

Úplně "nejlepší" extrém maj údajně v Číně, přinejmenším v oblasti HongKongu, kde jsou nem. astronomicky drahý. Tam se sice daj koupit, klidně s hypotékou na víc než 40 let (něco jako švýcarský hypotéky), ale pak po 99letech je stát zase vyvlastní a rodina tak může po x generacích začít šetřit znovu... šílený.

[Storman]

V aktuálnej situácii mladí môžu len dúfať ,že na staré kolena zdedia nejakú nehnuteľnosť.
Pracujem v mladom kolektíve (sám mám do 40) a všetci už zanevreli na myšlienku vlastnenia nehnuteľnosti. V Prahe to bolo zlé 5r dozadu a teraz už ani nehovorím. Ja nemať to šťastie ,že s manželkou máme byt na SK ktorý držíme na dôchodok, tak tiež asi strávim zbytok života v nájmoch. A to máme vysoko nad priemernú mzdu.
Takto môžem rozdiel medzi nájmom a hypo investovať a dúfať ,že celý ekonomický systém do 40r nepadne.

[devotional]

tu vysoko nadpriemernu mzdu by chcelo aspon hrubo špecifikovat.
bývám cca 50km (40min autom) od Prahy a tu sa bežne predávaju domy "po babičce za 3-5 mil
na východe slovenska mame malý domček po rodičoch, ktorý ma aktualne cenu 80k eur (cca 2mil czk), poslednu rekonstruckiu absolvoval pred 20 rokmi, takže ferovo hovorím, že nieje bez investic, ale tiež to nieje žiadna ruina.

tiež som toho názoru, že pokial človek normálne pracuje a má dokonca tu nadpriemernu mzdu, tak ak chce bývat vo svojom može.
samozrejme, pokial si kupim byt v Prahe, tak síce zaplatím X násobne viac, zase denne ušetrím 2hod života dochádzaním (aj ked prejst metrom z jednej strany Prahy na tu druhu je skoro hodina)
Osobne vobec neztracujem bývanie v podnájme (5 rokov som si platil byt v Bruseli, ktorý mal 50m2 a stál 1350e) len by som fakt riešil čo bude so mnou ked už nebudem finančne aktívny a budem totalne závisiet na rozhodnutí majitela)

[Vysous]

Kde přesně je 50 minut od Prahy a obyvatelné domy za 3-5 milionů? Chci konkrétní místo a podívám se na konkrétní inzeráty. Na západ od Berouna začínají na 5M domy v původním stavu že 70. let, kde minimálně 3M dneska zahučím za zateplení/střechu/topenářství atd.

[devotional]

5 sekund googlenia

https://www.mmreality.cz/nemovitosti/793649/

[Stephanos]

Bydlení v nájmu je vlastně pro dvě dost rozdílné skupiny osob. První skupina jsou lidé, kteří jsou v nájmu, protože musí, peněz nemají nazbyt a na hypotéku nedosáhnou. Pro ně je nájemní bydlení past, protože kvůli němu si zároveň nejsou schopni našetřit dost peněz, aby na tom mohli něco snadno změnit. A od té druhé šťastnější skupiny se liší často jenom tím, že neměli to štěstí, aby dům či byt po někom zdědili, vyženili nebo v devadesátkách za hubičku zprivatizovali.

A pak je druhá úplně opačná skupiny lidí, kteří nájemní bydlení vyhledávají právě proto, že mají peněz dost. Hodně vydělávají, mají silné finanční zajištění v aktivech, nemusí si dělat starosti na stáří. Vlastnění nemovitosti vnímají jako zbytečnou zátěž, oceňují flexibilitu, že se mohou rychle a snadno přesunout jinam, platba i vyššího nájemného je nezatěžuje, není tak pro ně problém vždy najít něco nového.

V středoevropských končinách však z důvodu příjmových poměrů jasně převažuje ta první skupina. A snažit se získat vlastní bydlení je podle mě v našich poměrech jedině rozumná věc (pokud člověk nepatří do té druhé skupiny). A chápu frustraci mladých, že pokud nemají to štěstí, aby něco zdědili, tak jejich cesta k vlastní nemovitosti bude už jen složitější a složitější. Privatizace bytového fondu jako v devadesátkách se už jen tak opakovat nebude. Asi ani relativně dostupná družstevní výstavba z let o něco dřívějších. Pro spoustu lidí to byla šance vytvořit si zázemí, ze kterého budou těžit klidně po několik generací. Málokdo si to v tehdy v plné míře uvědomoval.